Lars Horntverth z Jaga Jazzist: "Máme teď v kapele nejlepší kombinaci."
Palác Akropolis se v sobotu 6. 3. proměnil ve strhující místo výherních automatů. Na pražský Žižkov totiž dorazila devítihlavá nujazzová kapela Jaga Jazzist, aby představila nejnovější album nazvané One-Armed Bandit. S Larsem Horntvethem, jedním ze zakládajících členů, si povídala naše redaktorka Veronika Vlachová.
Nemůžu nezačít otázkou v anglickém stylu. Co říkáš na počasí, které vás tady přivítalo? Když jsem se dnes probudil v autobuse a viděl jsem ten sníh kolem sebe, tak jsem si říkal: no perfektní, to jsme se asi zase vrátili domů. Teď jsme deset dní na cestách a jsme docela rádi, že jsme vypadli z Norska, protože v Norsku je už od poloviny prosince tak mínus 15, mínus 20. Ale v pohodě, jsme vlastně na tenhle typ počasí zvyklí.
Naposledy jste hráli v Praze před pěti lety, pamatuješ si na to? Naprosto! Na to si dobře pamatuju. Přijeli jsme pozdě, protože se nám cestou z Mnichova rozbil autobus. Lidi na nás už tak dobrou hodinu čekali uvnitř. Udělali jsme hodně bleskovou zvukovku a šli rovnou na pódium. Ale myslím, že to byl pak nakonec jeden z nejlepších koncertů toho turné. Takže z koncertu v Akropoli máme vlastně dobré vzpomínky.
Vaše nejnovější album získalo dost pozitivních kritik. Očekávali jste takový úspěch? To je těžký říct. Myslím, že Jaga Jazzist měli vlastně na všechny vydaný alba pozitivní kritiky. To je pro nás hodně příjemné. Je taky jasný, že potřebujeme vyvolat pozornost a tohle nás jen těší. Zvlášť když je nás v kapele tolik, každý potřebuje motivaci. Samozřejmě, že kdybychom měli jen špatné kritiky na naše alba, tak se nikdo na vystoupení těšit nebude. Takže je skvělé mít dobré kritiky a dobré publikum. Jsou to pro nás dobré roky.
Měli jste teď pět let pauzu, co jste během ní dělali, jak jste ji vyplnili? Dělali jsme toho opravdu hodně. Já jsem třeba vydal svoje druhé sólové album a také trumpetista vydal svoje sólové album. S bratrem máme taky jinou kapelu, která se jmenuje The National Bank, s tou jsme vloni taky vydali album a hodně koncertovali po světě. Spolupracovali jsme a neustále spolupracujeme s dalšími lidmi. V Oslu mám vlastní studio, takže jsem produkoval hodně desek jiných kapel. No, a i ostatní lidi z kapely mají další kapely, se kterými koncertovali. Taky jsme skládali hodně hudby pro filmy, pro televize, divadla a rádia. Jo, je toho opravdu hodně.
A co se za těch pět let stalo u Jaga Jazzist? Myslím, že hudebně jsme už otevřenější. To je asi taky tím, že všichni stárneme. Mně je příští týden třicet, takže ten rozdíl, který byl před pěti lety, je určitě znát. Hodně jsme do minulého alba koncertovali, pak měli dlouhé turné. Deset let neustálého hraní je na kapele znát, byli jsme pak všichni strašně unavení. Minulé turné bylo sice perfektní, ale potřebovali jsme prostě dlouhou pauzu. Myslím, že teď jsme mnohem víc motivovaný a celkové naladění v kapele je teďka dobrý.
Prý jste o novém album řekli, že je to fiktivní soundtrack k dosud neexistujícímu "nollywoodskému" eposu o Vikinzích... Tohle jsem já určitě neřekl, možná někdo jiný. Myslím, že hudba na novém albu je inspirovaná filmovou hudbou. Třeba já osobně jsem hodně ovlivněn filmy a soundtracky k nim. To poslouchám často.
A co příroda v Norsku, ovlivňuje tě při skládání nějak? To bych neřekl, že mě norská příroda nějak ovlivňuje. Žiju v Oslu, a to není úplně to nejkrásnější město na světě.
V Jaga Jazzist hraješ už od 15 let, změnil se během této doby tvůj postoj k hudbě? Jo, myslím, že určitě. Jsem teď určitě otevřenější. Myslím, že je to přirozené, zvlášť když vám je jen necelých dvacet, to jsem byl hodně tvrdohlavý v tom, jaká hudba se mi líbila nebo nelíbila. Myslím, že je to skvělý vidět postupně ty vlivy, které k vám přicházejí. Třeba naše poslední album je rozmanitější. A mně se líbí, že jsem v hudbě čím dál míň tvrdohlavější a taky mnohem míň dětinský.
Když jsem mluvila s Erikem Truffazem, tak řekl, že v hudbě už je všechno vymyšlené, souhlasil bys s ním? To jsou opravdu hodně depresivní myšlenky. Myslím, že tohle se děje neustále. Všechno je založené na něčem, co už je vytvořené. Když se skládá hudba, tak se nově kombinují styly. Jak se hudba postupně proměňuje a kam směřuje, tak v tom jsem asi velký optimista.
V kapele hraješ se svým bratrem, jak se ti s ním vlastně spolupracuje? Určitě to není podobná situace, která nastala třeba u Oasis... Myslím, že je to určitě mnohem jednodušší, než jak tomu bylo u Oasis. Hodně spolu diskutujeme a sdílíme si názory. Občas je to ale těžký. Hloupé na tom je, že k sobě máme z kapely vlastně nejblíž, hlavně co se týče hudebního vkusu, ale lišíme se přístupem k němu. Předtím byl náš vztah hodně ožehavý, ale teď se to jen lepší.
V Jaga Jazzist vlastně hraje i tvoje sestra Line. Obohacuje jako žena kapelu nějakým způsobem? Rozhodně. Má na naši kapelu velký vliv. Myslím, že kapela tak jak existuje dnes, má nejlepší kombinaci lidí, kterou kdy měla. Když je v kapele tolik lidí, tak je maximálně důležitý to, aby byli na stejné úrovni, myslím jak mentálně, tak hudebně. Jinak to, že máme ženu v kapele, vidím jako pozitivní věc. A navíc na jevišti vypadá skvěle.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
