Temná, klidná a objevná cesta Brendana Perryho
Brendan PerryFoto: Press kit
Divadlo Archa zažije podobně výjimečný a magický koncert jako před třemi roky s Lisou Gerrard. Tentokrát se pražskému publiku sólově představí druhá polovina legendárních Dead Can Dance. Zpěvák a multiinstrumentalista Brendan Perry, který vyráží propagovat své druhé sólové album Ark, přijede do Prahy již ve středu 31. března!
Dead Can DanceFoto: Press kit
Celkem šestnáct dlouhých let tvořil hluboký vemlouvavý hlas Brendana Perryho spolu s exotickým kontraaltem Lisy Gerrard poznávací znamení vpravdě kultovního dua Dead Can Dance, které se na scéně objevilo začátkem 80. let a až do rozpadu v roce 1997 patřilo k výjimečným sdružením. Dokázalo dohromady propojit gotickou pochmurnost, world music, středověké vlivy i americkou a anglickou písničkářskou tradici.
Padesátiletý Brendan Perry nejprve zabrousil do australských protopunkových vod s kapelou The Scavangers. A bylo to právě přístavní Melbourne, které svedlo dohromady anglického kytaristu s mladičkou zpěvačkou s řeckými kořeny Lisou Gerrard. Jejich paličatá a velmi svojská spolupráce pod hlavičkou projektu Dead Can Dance přinesla kapele nesmírnou popularitu, miliony prodaných desek a stovky následovníků už od poloviny devadesátých let. V roce 1997 se oba členové rozešli na sólové dráhy. Lisa se proslavila především jako výborná autorka řady soundtracků, zatímco Brendan se přestěhoval na irský venkov a jeho sólové album Eye of the Hunter je velmi prostou oslavou folkrockové písničky s reminiscencemi na Nicka Cavea nebo Leonarda Cohena. Brendan se poté stahuje do svého irského odsvěceného kostela Quivvy Church a spolu se svým bratrem vede workshop tradičního afrického a samba bubnování. V roce 2005 fanouškům Dead Can Dance zasvitla jiskřička naděje. Lisa Gerrard se s Brendanem spojila a společně, jako Dead Can Dance, odehráli několik koncertů, které ale plnohodnotný comeback nepřinesly.
Brendan PerryFoto: Press kit
Album Ark, které vychází po více jak desetileté pauze od debutu, zkoumá témata identity, odcizení, války, politické korupce a hrozbu, kterou lidstvo jako druh představuje pro své prostředí. Na rozdíl od předcházejícího alba Eye of the Hunter, které zní velmi rockově, se autor na novince obloukem vrací k elektronicko-etnickému zvuku pozdních Dead Can Dance. Není divu, na desce se objeví dokonce dvě písně, které původně složil pro reunion turné Dead Can Dance v roce 2005.
Zda nová deska znamená návrat k dlouhodobému veřejnému muzicírování, nebo se Perry znovu pohrouží do relativního soukromí, ukáže až budoucnost. Jisté ovšem je, že jak v Dead Can Dance, tak i sólově je hudba tohoto hudebního poutníka stále magicky originální. A to se po 30 letech fungování na scéně mnoha hudebníkům nepodařilo.
