LCD Soundsystem se loučí na vrcholu
„Pokud jste dostali do ruky kopii naší nové desky v předstihu před oficiálním datem vydání a budete cítit neodolatelné puzení podělit se o naši hudbu s jinými, prosím zkuste toto nutkání překonat... Strávili jsme dva roky na tom, abychom natočili nejlepší desku, a byli bychom rádi, kdybychom mohli být nejen autory hudby, ale měli právo rozhodnout, kdy ji vypustíme do světa. Nestaráme se o peníze – poté, co deska vyjde oficiálně ven. Hýčkejte si tedy naši novou nahrávku jako velké tajemství. Počkejte s tím, až album oficiálně vyjde ven, a pak ji dejte tomu, komu chcete. Klidně i zdarma.“ To je prosba brooklynských LCD Soundsystem, kteří reagovali na předčasný únik jejich labutí písně, třetího alba This Is Happening.
Kdo před devíti roky předpokládal, že velkou roli v populární subkultuře budou hrát analogové hračičky z osmdesátek? Že znít synthy bude vrchol progrese a oháknout se jako Hložek s Kotvaldem bude cool? Hédonistické orgie vrchních pater hitparád mohou vděčit za současnou hysterii mimo jiné i Jamesi Murphymu, který právě v roce 2001 šlápl na pedál se svým staronovým bourákem LCD Soundsystem a navíc vytvořil do té doby spícímu Brooklynu široký prostor pro nováčky v podobě labelu Death From Abroad. A jsou to právě svěřenci jako Hot Chip nebo Yacht, kteří dnes zaplavili scénu svými vizemi vycházejícími ze stylotvorných idejí LCD Soundsystem.
Nová a stále to vypadá, že i poslední deska LCD Soundsystem není žádným překvapením. Dokonce kromě špinavé elektropunkové vypalovačky Drunk Girls nepřichází s dalším hitem, který by rozšmelcoval parket podobně jako slavná Daft Punk Is Playing at My House. Více než hodinová deska si vystačí s devíti kompozicemi o průměrné stopáži šesti až sedmi minut. James Murphy má na novince čas, na druhou stranu to ale neznamená, že se poslech stane šedivou a notně natahovanou nudou. James stvořil většinu skladeb tak šikovně, že nenuceně a zcela přirozeně buduje atmosféru trochu déle, než jsme u rádiových skladeb zvyklí.
Už dříve se kapela přiznala ke své velké lásce k hudbě přelomu 70. a 80. let svými předělávkami Suicide nebo Siouxie & The Banshees. Tentokrát při poslechu napadnou posluchače často významní producenti Brian Eno nebo Gary Numan. To znamená autoři hudby, která má temný podtón a její silná stránka je spíš v atmosféře než v melodicky vypjatých orgiích. Punk šel až na pár okamžiků na pivo a místo něj se na This Is Happening producíruje pop pro dospělé v nejlepším slova smyslu. Pop, u kterého nikdo nemá potřebu zuřivě máchat čírem, ale který si po odehrání pustíme hltavě znovu, protože je jasné, že nám ještě spousta momentů unikla a album se jen tak neohraje.
James vyhrožoval, že jeho labutí píseň kvalitativně překoná oba dlouhohrající předchůdce, a musím jen potvrdit, že se mu to opravdu podařilo. Pokud tohle měl být odchod, tak k němu došlo na samotném vrcholu tvůrčího úsilí. LCD Soundsystem upřímně tleskám.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
