Yeasayer proměnili pražskou indie mládež v bandu rozjásaných hipíků

YeasayerFoto: Stanislav Soukup

Koncert začal o dvě hodiny později, než bylo avizováno na stránkách klubu, ale to se zdá být v Lucerna Music Baru už obvyklou situací. Na to, že na festivalech typu Primavera Sound jásají na tuhle kapelu stovky lidí, nebyl pražský klub zrovna natřískaný.

Na Prahu byla ale návštěvnost slušná a všichni si koncert mohli alespoň náležitě užít. Za chvíli už tancovaly „indie čiks v prgošce, dubstep wonkers poskakovali na křídlech a v zadních řadách to trhalo hlavami 'neztrácim čas povrchní trendařinou' tejpkům“. Že by zase jednou nějaká kapela prolomila bariéry v české hře na oddělené scény? 

YeasayerFoto: Press kit

Pětice z Brooklynu naživo přesvědčivě vyvrátila předsudky některých pochybovačů, že se s novou deskou změnila v povrchní taneční záležitost. Při pohledu na oháklé posthippiesáky na pódiu ozářeném neonovými pultíky a barevnými stroboskopy se sice souvislost s „happy“ večírkem mohla ze začátku vybavit, ale pomalá psychedelická nálož na úvod dala jasně najevo, o co se tu stále a především jedná. 

Jasně že všichni nejvíc vyváděli při nejznámějších a nejtanečnějších kouscích z All Hour Cymbals a na One z aktuální desky. Yeasayer ale fascinují i v pomalých krajinách, přičemž šimrají pod bradou znalce šedesátek, afropopu a psychedelie a zároveň dokážou zhypnotizovat šestnáctku s vlkem vyjícím na měsíc na triku, aby deklamovala texty, které jí asi dojdou jindy nebo úplně jinak. Inteligentní, barvité, melodické, nápadité a strhující, navíc ještě dost dobře naživo zvládnuté. Takové bylo vystoupení Yeasayer v Praze.
Kdo do LMB nepřišel, udělal chybu.