Eels – s matematickým vzorcem za písničkou
EelsFoto: Press kit
Mark Everett, který vede americkou partu Eels, se vzpamatovával z rodinného rozvratu ve studiu. Po čtyřech letech natočil trilogii nosičů, kterou zakončuje právě teď albem Tomorrow Morning. My si ji pro svou naléhavost vybrali za Desku týdne Radia Wave.
Pojmenovat svoji kapelu po úhoři, slizké rybě, která tráví část života ve sladkovodním a druhou část ve slaném vodním prostředí, chce pádný důvod nebo svéráznou náturu. Mark Oliver Everett je svéráz v osobním životě i v hudebním projevu. Ačkoli jsou Eels prezentováni jako skupina muzikantů, ve skutečnosti se jedná o Markův projekt s proměnlivou sestavou doprovodných muzikantů.
Pokud byl pro Marka někdo v dospívání důležitý, tak se jednalo o jeho otce – Hugh Everetta III. Význačný matematik a mimořádný kvantový fyzik zemřel Markovi v devatenácti letech a jeho postava se prolíná celým jeho životem. Nejvíce se pak otec otiskl do alba Electro-Shock Blues, které shrnuje nešťastné okamžiky v Everettově rodině. Předčasnou smrt otce, sebevraždu sestry Elizabeth trpící schizofrenií a smrt matky Nancy na rakovinný nádor.
EelsFoto: Press kit
Zpět ale do Everettových začátků. První alba natáčí pod svou přezdívkou E, ovšem úspěch přichází až v jeho pětatřiceti letech s první deskou Eels Beautiful Freak a singlem Novocaine for the Soul. Debut má razantně větší úspěch u posluchačů na Britských ostrovech (album získalo cenu Brit Awards jako nejlepší zahraniční debut) než mezi domácími, americkými, fanoušky a takto rozdělená přízeň přetrvává u Eels až dodnes. Už na této desce vystřídal Mark se svými spoluhráči mnoho hudebních převleků, kdy během necelé třičtvrtěhodinky se kromě rocku dočkáme také melancholického popu, grunge nebo hip hopu. Eels horečně koncertují, Mark stíhá přispívat skladbami do několika filmů, ale slibný rozjezd kapely je narušen už zmíněnými rodinnými trably, které z alba Electro-Shock Blues udělaly podle předákových slov „půlnoční telefonát, na který nebylo třeba reagovat“. O poznání optimističtější je deska Daisies of the Galaxy, která ale překvapivě byla o poznání hůře přijata. Mark tedy nelenil a hned rok poté přichází s novým albem Souljacker se zřetelně rockovějším soundem a podporou multiinstrumentalisty Johna Parishe. V roce 2003 pak vychází zpod Markových rukou hned tři alba. Nejprve to je obskurní hiphopový odskok I Am the Messiah podepsaný jako padesátiletý MC Honky, poté přichází na řadu soundtrack k filmu Levity a na závěr roku další řadovka Eels Shootenanny! s hostující Lisou Germano.
EelsFoto: Press kit
Po dvojalbu Blinking Lights and Other Revelations si Mark splnil svůj sen a jako hosta přivítal ve skladbě Going Fetal hrdinu Toma Waitse. Pomalu ale nadešel čas ohlédnout se nazpět za aktivní dekádou Eels. Nejdříve vyjíždí Mark s kapelou doprovázen smyčcovým tělesem a záznam jednoho z koncertů turné posléze vychází na CD a DVD. Následuje Best Of kompilace a výběr raritních nebo dříve nevydaných skladeb kapely. Není divu, že nová, sedmá řadovka v pořadí vychází až za čtyři roky poté a otevírá volnou sérii tří nosičů, které vyšly jen pár měsíců po sobě. První z nich je Hombre Lobo, druhý End Times a nejnovější Tomorrow Morning. Jak sám autor podotýká, alba se zabývají pocity touhy, ztrát a vykoupení. I když třetí z nich odráží Markovy stavy okolo rozvodu, hudebně působí překvapivě optimisticky.
Kromě nesporného nosu na silné melodie je největší devízou Eels hořkosladká kombinace popové přijatelnosti většiny repertoáru kapely s vážnými až depresivními texty, které se jako červená nit vinou většinou písniček kapely. A věřte mi, Eels jsou silnou terapií. Navíc účinnou nejen pro autora písniček, ale také pro jejich posluchače.
