Setkání přes propast generací

3. březen 2011

Zatímco Gil Scott-Heron je už po dlouhá desetiletí stálicí hudební scény, Jamie Smith z The xx je představitelem nastupující generace. Jejich postupy se spojují na remixovém albu We´re New Here.

Jedním z nejpříjemnějších comebacků loňského roku bylo album I'm New Here, které po více než patnácti letech nadělil fanouškům jednašedesátiletý černošský básník a praotec rapu Gil Scott-Heron. Teď se do jeho paranoidních a bluesem nasáklých litanií zakousl Jamie Smith, bubeník kapely The xx, aby je opatřil remixy. Sestavil z nich album We're New Here, které – čistě pro pořádek – čerpá i z některých starších skladeb z Heronova katalogu.

Na původní nahrávce obalil šéf labelu XL Recordings Richard Russell básně skeletem minimalistických beatů a nechal naplno rozeznít introspektivní blues poety zmoženého životem. Jamie xx se naproti tomu zhlédl v současném trendy zvuku dubstepu (nebo možná přesněji postdubstepu) a Herona utopil v oceánu ozvěn, rozvrzaných beatů a osmibitových švihlostí. Stěží dvacetiletý beatmaker, který dal o sobě kromě alba své kapely vědět také sérií povedených remixů, si počíná jako zkušený profík a originály přeměňuje k nepoznání. Až to chvíli skoro vypadá, jako kdyby Heronovy vokály ani nepotřeboval.

02273174.jpeg

Heronovo comebackové album bylo veskrze frustrující deska – obsahovalo více fragmenty schizofrenií stiženého génia než regulérní písně a Jamieho remixová verze je na tom podobně. Skoro polovina skladeb We're New Here jsou několikavteřinové spojováky a nedodělky a bez nich by mělo album méně než třicet minut. Jako mnohem větší problém ale vidím fakt, že Jamie xx postrádá čitelný rukopis a svoje beaty až příliš často stylizuje podle módních trendů, které jsou bohužel pro něj snadno prokouknutelné – třeba Ur Soul And Mine jednoznačně kopíruje fúzi dubstepu a houseu, jak ji ordinuje label Night Slugs.

Centrální bod původního alba – skladba NY Is Killing Me – v remixové verzi ukazuje, jak Jamieho třírozměrné panelákové beaty daly Heronovým monologům až příliš jednoduchý kabátek. Pod ním se skryla veškerá ambivalence, smutek, rezignace i další drásavé nálady originálu. Ne, že by některé skladby nehrály vysoce originální hru – druhá polovina I'm New Here se zrychlenými vokály Romy z The xx, ujeté beaty Running nebo závěrečná I'll Take Care Of You jsou skvělé příklady současné postdubstepové horečky, jen v nich vokály Gil Scott-Herona hrají až druhé housle.

02273163.jpeg

We're New Here v pokusu vylepšit nevylepšitelné muselo s originálem prohrát. Jamie xx ale nicméně ukázal, že má talentu na rozdávání, a na jeho další počiny – ať už s jeho kapelou nebo sólové – se nelze netěšit.

autor: Karel Veselý
Spustit audio