Mika Vainio: Vesmír ryzí, nespoutané hudby
Finský hudebník Mika Vainio je jedním z těch, kdo dokážou posouvat hranice elektronické hudby. Nepotřebuje k tomu přicházet s novými tanečními škatulkami ani rybařit ve zdánlivě nekonečně rozlehlých vodách digitálních technologií. Stačí mu vlastní umanutost, démoni a několik jednoduchých pípajících krabiček. Novinku Life (…It Eats You Up) mu před několika dny vydala značka Editions Mego.
Když v loňském roce ukončilo činnost finské duo Pan Sonic – jeden z posledních koncertů mimochodem proběhl v pražské Arše – měli už oba členové poctivě zaděláno na sólové dráhy. Zatímco Ilpo Väisänen o sobě dal vědět především v rámci decentního tria Angel, Mika Vainio se čím dál víc spoléhá na vlastní jméno, i když se tu a tam skryje i za symbol v podobě přeškrtnutého písmene O.
Troufám si tvrdit, že Vainio je z obou členů Pan Sonic tím s divočejší imaginací a extrémnější kreativitou. Tento milovník noise a dubu zbožňuje nechat se bombardovat hlasitými, v čase nijak neproměnlivými frekvencemi a svou hudbu pojímá coby vysoce osobní, výzkumné i autoterapeutické sestupy do hlubin, v nichž se z vlnění označovaného za zvuk vylupuje vesmír ryzí, intimní hudby. Zatímco v Pan Sonic na to byli většinu času dva a výsledná hudba tudíž byla vždy svým způsobem kompromisní, na deskách, které natočil sám, se Mika, muž s pažemi hemžícími se vytetovanými ještěrkami, nenechává spoutat etikou kapely ani očekáváními posluchačů.
Jistě, většinu času stále hraje na podomácku sestrojené tónové generátory, oscilátory a syntezátory, nebojí se ale zcela rozvolnit strukturu vydávaných skladeb a improvizací, jakož i hranice hlasitosti: z alb, na nichž často najdeme minutovou šumovou miniaturu vedle dvacetiminutového eposu, se na posluchače valí zcela nepředvídatelná zvuková masa, v níž lze rozeznat vybělené kosti toho, co kdysi bylo hudebním žánrem. Neúprosné rytmy vystřídá ohlušující skřek, ladění rádia, dlouhé chvíle uspávajícího bzukotu, nečekané výbuchy ticha. Pokud jde o upřímnost a prožitek z neafektovaného ignorování forem, může se Vainio rovnat japonskému mistru Keijimu Hainovi – s nímž coby člen Pan Sonic ostatně natočil dvě dlouhohrající kolaborace.
Před chvílí jsem tvrdil, že Vainio je znám především jako pán tónových generátorů a krotitel sinusoid, jeho nové album Life (…It Eats You Up) je ale podle webových stránek vydavatelství Mego prvním, na němž je převažujícím zdrojem zvuku elektrická kytara. Stránky mají nejspíš pravdu: kytara je z alba slyšet poměrně často a není vyloučeno, že leckdy je její zvuk proměněn tak, že připomíná oscilátor. Pouhým poslechem bych ale odhadoval, že kytara většinu rozhodně nemá, i když jen o fous. A pokud jde o zmíněnou dramaturgickou nepředvídatelnost, je na tomto albu Vainio docela umírněný: asi jej – ve shodě s názvem desky – sežvýkal život.
Na chytlavé kolekci deseti skladeb se uvedeme do nálady ambientem, abychom si tu a tam vzpomněli na taneční chytlavost Pan Sonic. Projekt Přeškrtnuté O Vainio zase připomene začleněním coververze písně Iggyho Popa Open Up And Bleed – není to tak dávno, co se na albu Oleva pochlubil předělávkou Pink Floyd. Světe, div se, obě pípající imitace byly dokonalé. Když se ke slovu dostane kytara, získává album noiserockový nádech. A bigbít Mikovi rozhodně není cizí, jak napovídají jeho tvůrčí setkání s Hainem, Sunn O)) či frontmanem newyorských Swans Michaelem Girou.
Mika Vainio je jedním z nejsamorostlejších tvůrců současné experimentální elektroniky, vždy původní a schopný vytěžit z minima prostředků překvapivé maximum sahající za hranice očekávání. Jeho nejnovější album nepředstavuje žádný tvůrčí převrat, Mika ale může být klidný: pro většinu současníků je i tahle poněkud odpočinková kolekce kvalitativně nedostižnou metou.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
