Maria Minerva: Hypnotické zkoumání popkultury

11. říjen 2011

Scéna hypnagogického popu, které se v posledních měsících dostává zasloužené pozornosti, je postavená na jednoduchých základech.

Hudebníci se obracejí do minulosti, ze které vykutávají dávno zapomenuté motivy a zaprášené kontexty. Ty poté předkládají posluchači a v podstatě jej nutí hledat v nich popkulturní reference a odkazy. Není tedy divu, že hypnagogičtí hudebníci se často rekrutují z řad kulturních teoretiků nebo hudebních publicistů.

Výjimkou není ani estonská zpěvačka Maria Minerva, které nedávno vyšlo druhé album pojmenované Cabaret Cixous. Způsob, jakým Minerva o hudbě přemýšlí, přibližuje už název desky. Jde totiž o mrknutí směrem k britské experimentální kapele Cabaret Voltaire a zároveň odkaz na francouzskou feministickou spisovatelku Hélčne Cixous.

Maria Minerva pochází z intelektuální rodiny, její otec je známý estonský hudební kritik a ona sama přispívá do britského časopisu The Wire. Má za sebou také studie na tallinnské katedře dějin umění. Zjednodušeně se dá říct, že se ke dráze hudebnice dostala díky nadměrnému zkoumání popkultury. Z dvojice jejích alb není slyšet žádné naoko autentické puzení skládat písně, ale spíše chuť vytvářet si materiál, který stimuluje myšlení.

02453421.jpeg

Ačkoliv může tenhle postoj pro posluchače vyznívat trošku neférově, hudba na její aktuální desce funguje ve dvou rovinách. V té první může posluchač následovat kroky autorky a sám se sebou hrát hru na poznávání zdrojů, ze kterých Minerva cituje. V ten moment vyplují na povrch pojmy jako osmdesátkový pop, dub nebo mysteriózní disco, to celé zabalené do příběhu o bohem zapomenuté superstar.

Pokud ale člověka nebaví sledovat linie historie populární hudby, může se soustředit jenom na hudbu, která samostatně funguje překvapivě dobře. Zůstanou pečlivě konstruované melodie, zvuk zabalený do krusty plné ozvěn, psychedelických efektů a rozkolísaných beatů. Jedenáct skladeb na desce Cabaret Cixous funguje na principu absorbování – Minerva nemá problém nasát do sebe housovou rytmickou linku, zašmodrchané IDM nebo čistý pop, výsledkem je ale vždy skladba, která má naprosto specifický zvuk a v dnešní době snadné zaměnitelnosti je alespoň do určité míry originální. Nemalý podíl na tom má i Minervin hlas, který svojí zasněností evokuje Juliannu Barwick nebo Zolu Jesus.

02453430.jpeg

Cabaret Cixous je deska natolik vrstevnatá, že jejím poslechem lze strávit slušnou porci času. Zároveň je ale natolik rafinovaně popová, že některé melodie se posluchači nadobro usadí do hlavy hned po prvním poslechu. Jde třeba o singl Ruff Trade, který krásně supluje roli čistého podzimního soundtracku.

autor: Jiří Špičák
Spustit audio