Roly Porter: Sonický vrt do duše

11. říjen 2011

Britské duo Vex’d stálo v polovině minulé dekády u zrodu temné odnože bass-music, dnes notoricky známé jako dubstep. Jejich album Degenerate z roku 2005 je stále jedním z pilířů apokalyptického zvuku řezavých sirén a propastných basů a Vex’d by se právem mohli pyšnit patentem na nekompromisní sonické bombardování, které se od té doby v masové podobě zabydlelo po klubech všude po světě.

Po skvělém loňském albu Cloud Seed se ale stylotvorná dvojice rozhodla odmlčet, alespoň coby Vex‘d – a pánové Jamie Teasdale a Roly Porter se vydali každý sám na cestu objevování nových zvukových horizontů. Prvně jmenovaný pod pseudonymem Kuedo zabočil se svou připravovanou deskou do futuristické minulosti servírované s hypermoderním rytmickým přelivem – a Roly Porter se na svém prvním sólovém počinu Aftertime vzdal beatů úplně.

Porter se dle vlastních slov po předchozí frustraci z vlastní tvorby na půl roku od veškeré hudby úplně odstřihl. Album Aftertime, které z jeho aurálního půstu vzešlo, je tak velkým odklonem od dubstepového ataku Vex’d, jaký si jen dovedete představit. Snad jediným zůstavším společným jmenovatelem je čistá funkcionalita a tvrdost zvuku, který si na nové desce bere stejnou měrou z droneových árií a techno rastrů jako z kompozic moderní klasiky. „Nechtěl jsem tvořit ani techno, ani droneovou hudbu – ale něco, v čem by byla přesto obsažena jejich energie,“ podotýká Porter a nutno dodat, že výsledného přenosu oné energie dosahuje ve skladbách především za pomoci atypické basové linky, zčásti zastupující absentující rytmus.



Pokud měl zvuk Vex’d blízko k sonickému peklu, je znovuzrozený Roly Porter autorem zvukového očistce. Na Aftertime se snoubí vzdušné melodie odkazující na impresionistické črty Clauda Debussyho s přísnou hlukovou asambláží jak z dílny Tima Heckera či finských demiurgů Pan Sonic. Zaslechnete zde slavný protosyntezátor Ondes Martenot s ozvuky kostelních kompozic jeho nejznámějšího zastánce Oliviera Messianeho, jakož i ono jiskřivé ticho před bouří v podobě očekávané beatové smrště – která ale na Aftertime nenastane.

Střetávání hudby a hluku v Porterově režii vyústilo v jednu z nejsilnějších elektronických katarzí tohoto roku. Aftertime je kanonická deska, která dává zakusit fyzickou drtivost zvuku i povznášející pocit z jeho melodických variant. Pokud se pro podobnou syntézu špatně hledá jméno, je dost možné, že ještě ani neexistuje – a dle hudebního seismografa Rolyho Portera to ani není nutné. Stačí, že se vám jeho sonický vrt zaklíní hluboko do duše.

autor: Jan Bárta
Spustit audio