Smutný Kanaďan Drake podruhé
V tuto chvíli se budeme věnovat jednomu z komerčně nejúspěšnějších hudebníků posledních týdnů. Kanadský rapper Drake totiž velmi dobře prodává svou druhou desku Take Care.
Na obalu své druhé studiové desky Take Care sedí kanadský rapper Drake ověšený zlatým řetězem a obklopený symboly přepychu. Místo spokojeného úsměvu se mu ale ze skloněné tváře dá vyčíst smutek nebo rovnou deprese. Ne, že by k tomu měl důvod – Drake momentálně patří mezi nejžhavější hiphopové hvězdy a jeho aktuální deska by měla podle předpokladů prodat v prvním týdnu jen v USA kolem 700 000 kusů, což bude mimochodem letošní třetí nejrychlejší žebříčkový start hned po Lady Gaga a Lil Wayneovi. Jenže melancholie k Drakeovi patří stejně neoddělitelně jako módní kreace k první jmenované hvězdě či maniakální dadaistické rýmy k té druhé. Po nulté dekádě, kdy si hip hop liboval v nestřídmosti všeho druhu, tu najednou máme rapovou superstar sužovanou pocity provinění z vlastního úspěchu. Jako kdyby se v Drakeovi zrcadlila nálada současné Severní Ameriky, která se tváří v tvář ekonomickému kolapsu také propadá do deprese.
Podobně jako jeho starší kolega Kanye West má Drake hodně daleko ke kdysi tak vzývané hiphopové autenticitě – syn Afroameričana a kanadské židovky vyrostl v luxusní torontské čtvrti Forest Hill a od svých 16 let byl hvězdou teenagerského televizního seriálu Degrassi: The Next Generation. Žádný div, že jeho první žebříčkový zásah Best I Ever Had před dvěma lety provázel výsměch ortodoxních hiphopových fanoušků i interpretů. Drake navíc není žádný rapový přeborník, a když zpívá, tak si notně vypomáhá autoladičkou. Už to by jednomu stačilo, aby jeho kariéru mohl považovat za výsměch. Jenže pop nepotřebuje technickou dokonalost, vyžaduje hlavně invenci a Drake se svým dvorním producentem Noahem "40" Shebibem dokázali na svých prvních nahrávkách – EP So Far Gone a debutovém albu Thank Me Later – namíchat mimořádně originální hip-popový amalgám, který se koupe ve zvláštní melancholické atmosféře večírku uhasínajícího těsně před ránem.
Náladu posmutnělého rapového blues Drakova debutu následně využili producenti The Weeknd či Frank Ocean, kteří ji přivedli bezmála k dokonalosti. Kanadský rapper si svoji odpověď schoval na předvánoční trh a vysochal do podoby osmnáctiskladbové desky Take Care, která se na rozdíl od sevřeného debutu nijak nestydí za své opulentní ambice. V nestřídmých 80 minutách tu defilují hvězdy jako Rihanna, Nicki Minaj, Rick Ross, Andre 3000 a dokonce Stevie Wonder, ale odsoudit Take Care šmahem jako další korporátní hiphopové album by byla chyba. Drake a jeho poradce 40 (jehož vliv na zvuk desky přes účast dalších producentů nelze v žádném případě podcenit) úspěšně kormidlují svoji loď do krajin experimentálního černého popu, který pod sladkými refrény skrývá nečekané bohatství nápadů.
Pilotní singl Headlines vrací do žebříčků hiphopový futurismus kombinující divný syntezátorový riff s jižanskými „trap“ beaty snare a hi-hat bubínků. Titulní skladba Take Care s Rihannou rozhodně není očekávaný oplodňovák, nakonec instrumentální podklad obstaral britský producent Jamie xx, přesněji tedy jeho remix lamentu básníka Gila Scotta Herona z jeho poslední desky I'm New Here. Mimořádně se povedly i skladby, které dodal Abel Tesfaye alias The Weeknd – jeho Crew Love se splašeným houseovým beatem je rozhodně vrcholem alba.
Estetickou koherenci debutu vyměnil Drake na Take Care za plnohodnotnou popovou nestřídmost. Občas přitom vyjde najevo, že se vydal do míst, kde není tak úplně doma. Lord Knows ve skvělé produkci Just Blaze pro sebe ukradne Rick Ross a Make Me Proud si pro změnu přivlastní Nicky Minaj, The Weeknd vládne svým vlastním skladbám a nejlepší minutu alba si pro sebe uzmul Andre 3000 v The Real Her. To je ale daň za odvahu a snahu nespokojit se s málem.
Tato recenze nemůže skončit jinak než srovnáním s Kanyem Westem, jehož stín na desku smutného Kanaďana dopadá. Take Care je Drakeovou Late Registration – opulentní druhou deskou, 808s & Heartbreak – tedy kronikou smutných nálad a zároveň popovým opusem My Beautiful Dark Twisted Fantasy. Co se týče kvality, dívá se Drake na svůj vzor zatím z uctivé vzdálenosti, ale v prodejních číslech z prvního týdne Kanyea Westa určitě porazí. Z Kanady do žebříčků poslední dobou přichází samý odpad v podobě Nickelback, Celine Dion nebo Avril Lavigne, Drake tuhle šňůru mizérie přerušil a natočil desku, která není bez chyby, i tak se ale určitě zařadí mezi nejodvážnější a nejlepší popové nahrávky letošního roku.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
