Air: Apatická cesta na Měsíc
Air (Le Voyage Dans La Lune – Photosession)Foto: Wendy Bevan, EMI Music
Francouzské duo Air má v České republice zástupy fanoušků, kteří holdují jejich křehkému elektronickému popu. Ti mají v těchto dnech důvod k oslavě – Air vydávají už v pořadí sedmou desku pojmenovanou Le Voyage Dans La Lune.
Francouzská dvojice Nicolas Godin a Jean-Benoît Dunckel, která vystupuje pod jménem Air, patří ke kapelám těšícím se v České republice velké oblibě. Není ani moc divu, zkratka Air znamená Amour, Imagination a Ręve, tedy láska, představivost a sen, a pomocí těchto prostředků se na první signální soustavu útočí lehce.
Air vstoupili na hudební kolbiště s deskou Moon Safari z roku 1998 a ta podle velké části fanoušků i kritiků zůstává stále jejich nejlepší. Tracky jako Sexy Boy nebo All I Need si za dobu od vydání alba získaly bezmála kultovní status a patří k tomu nejlepšímu, co může jemný elektronický pop nabídnout. O tom, jak delikátní skladby to jsou, svědčí i fakt, že v minulosti často zněly jako podklad pro nejrůznější reklamy. Zkrátka jemná a hladká hudba, která neurazí, a protože je francouzská, může i vyvolávat dojem, že je prostě tzv. „chytrá“.
AIR – Le Voyage Dans La LuneFoto: Astralwerks Records
Problém je v tom, že Air dělají přesně ten druh hudby, která zaujme jednou, po častém opakování na dalších deskách už ale působí trošku vyčpěle. Za další zmínku tak stojí snad jenom třetí album 10 000 Hz Legend, které na vyšší úroveň pozvedla nepřeslechnutelná hudební práce Becka Hansena. Potom už následovaly více méně jenom variace na to samé – křehké propojení dvojice hlasů, nablýskané elektronické aranže, klavíry, zvonkohry a zhudebněná apatie.
Jiné to není ani s aktuální deskou, v pořadí už sedmou nahrávkou pojmenovanou Le Voyage Dans La Lune. Jak název napovídá, dvojice se tentokrát inspirovala ve světě filmu, konkrétně ve 110 let starém stejnojmenném snímku Georgese Mélièse o cestě na měsíc. Svou poctu tomuto němému filmu uchopili Air jako alternativní soundtrack, ostatně na festivalech je film promítán dohromady právě s hudbou Air.
Air (Le Voyage Dans La Lune – Photosession)Foto: Wendy Bevan, EMI Music
Problém nastane v momentě, kdy se má album poslouchat jako samostatné dílo. V tu chvíli se totiž drobí do série více či méně podařených kratších kompozic, skečů a útržků, které se svou estetikou opírají o futuretro zvuky kláves nebo zmodulované hlasy. Pozoruhodné okamžiky se samozřejmě občas vynoří – patří mezi ně třeba snová skladba Who Am I Now?, ve které zpívá dívčí trio a velké oblíbenkyně Davida Lynche Au Revoir Simone.
Jako celek ale zkrátka deska působí jako nepříliš výrazný náčrtek. Lze to samozřejmě připsat na vrub faktu, že jde svého druhu o soundtrack, otázkou ale pak je, jestli vůbec mělo smysl ho vydávat jako regulérní album. Fanoušky rozhodně potěší, naprostým krokem vedle rozhodně není, ale drží si zkrátka úroveň předcházejících desek, což pro nezaujatého posluchače zase tak dobrá zpráva není.
Air – Le Voyage Dans La Lune (Astralwerks 2012)
