Bikini Kill: Holky dopředu!

15. leden 2013

Americká punková kapela Bikini Kill existovala sedm let a vydala pouhá dvě regulérní elpíčka. Přesto ze tří čtvrtin dívčí banda svým feministickým aktivismem významně ovlivnila hudební underground 90. let, inspirovala mnohé vrstevnice a následnice a zanechala v socio-kulturním kontextu dodnes živou stopu. V současnosti vycházejí reedice všech releasů Bikini Kill.

I když by na mě na koncertě Bikini Kill v 90. letech jeho návštěvnice nejspíš hleděly dost nevlídně a frontwoman Kathleen Hanna by mě stoprocentně vykázala z kotle a možná i z klubu, chovám k této ikoně feministického punku velkou a upřímnou úctu. Bikini Kill se zrodili (měkké i se tu paradoxně vztahuje k jedinému mužskému členovi kapely) v roce 1990 ve washingtonské Olympii z prostředí undergroundových feministických fanzinů, jako byl riot grrrl a další.

Punkovou scénu, ač jinak společensky přinejmenším kritickou, stále ovládali muži, a to na pódiích i pod nimi, mainstreamová americká média jako Time nebo Newsweek označovala feminismus za mrtvý a přebytečný. Přestože Bikini Kill samozřejmě nejsou první kapelou v historii, ve které hrály společensky angažované ženy (navazovali minimálně na britské punkové kapely 70. let jako třeba The Slits), způsobili na značně sexistické scéně svým způsobem revoluci, která ji přesáhla. Svou první demokazetu z roku 1991 případně nazvali po jednom ze svých fanzinů Revolution Girl Style Now.

02807319.jpeg

Jednoduše řečeno, cílem Bikini Kill bylo dodat svým příkladem co nejvíc mladým ženám odvahu k tomu, aby si zakládaly vlastní kapely a provozovaly vlastní fanziny jako prostředky kulturní resistence a vůbec se aktivně podílely na nezávislém kulturním životě. Na koncertech dávali prostor primárně ženám – nejen jako publiku, ale i jako účastnicím neformálních debat na témata jako sexuální zneužívání, domácí násilí nebo pozice žen ve společnosti, která muži přehlíželi. V rámci punkové scény tak vznikla feministická komunita, kam aktivně patřily často personálně propojené kapely jako Bratmobile, Frumpies, Huggy Bear, Heavens to Betsy nebo Sleater-Kinney.

Bikini Kill během 90. let vydali své debutové eponymní EP, které produkoval Ian McKay (z Minor Threat a Fugazi), split Yeah Yeah Yeah Yeah s Huggy Bear a dvě elpíčka Pussy Whipped a Reject All American. Koncertovali po Spojených státech, navštívili Evropu, Austrálii a Japonsko. Kvůli rostoucímu zájmu médií o hnutí Riot Girrrl a jejich častým dezinterpretacím vyhlásila Kathleen Hanna mediální bojkot. V roce 1997 se kapela rozešla. Její členky a člen se nadále věnovali řadě hudebních projektů, nejvýrazněji asi právě Hanna, která vydala tanečněji orientované sólo album jako Julie Ruin (nová deska je prý na cestě) a později založila dodnes fungující Le Tigre. V současnosti se o této výjimečné ženě dokončuje dokument The Punk Singer, mimochodem financovaný přes internetový Kickstarter.

02807323.jpeg

Loni Bikini Kill založili stejnojmenný label, na kterém koncem roku v reedici vyšlo jejich debutové EP, a chystá se postupné znovuvydání celého nerozsáhlého katalogu. Pokud hudbu Bikini Kill nemáte už z dřívějška, nenechte si ji ujít. Tahle kapela a to, co představuje, je stejně relevantní dnes jako před dvaceti lety.

četba:
Sara Marcus: Girls to the Front: The True Story of the Riot Grrrl Revolution

autor: Robert Candra
Spustit audio