Dan Sartain: Moc hustej na živo(t)
Dan SartainFoto: Oficiální MySpace Dana Sartaina
Na dva koncerty se v Česku zastaví jeden z nejvýraznějších představitelů kytarového retra. Dřevní rock'n'rollová smršť v podání Dana Sartaina se prožene v půli dubna Prahou a Brnem.
Chris Isaak chudých. Psycho-Elvis s ksichtem jako kříženec Bryana Ferryho a Steva Buscemiho. S podobnou nadsázkou se píše o rodáku z alabamského Birminghamu Danu Sartainovi. Svérázný trubadúr s padoušským knírkem patří k vlně syrového návratu k americké roots music, které na přelomu milénia vévodili The White Stripes. Mezi ostatními revivalisty ovšem vysoko vyčnívá hlavně díky svému osobitému šarmu a poctivému, autentickému feelingu.
Sartain bývá nejčastěji házen do škatule rockabilly a blues, ale on sám se brání obojímu: „Poslouchám rockabilly a mám ho rád, ale moje hudba je něco jinýho. Na to je v ní moc mollovejch akordů. (...) A když se dneska řekne blues, vybaví se mi akorát bělošský nerdi ve střednim věku, který pracujou v obchodech s kytarama.“ Tvrdí, že o moderní hudební scéně toho moc neví, a kupuje si desky lidí, kteří už jsou po smrti. Jeho pět nejoblíbenějších amerických kapel a muzikantů? Od boku pálí: Creedence Clearwater Revival, Suicide, Wipers, Chuck Berry a Devo. Přesto není zapšklým staromilcem – vedle londýnského svatostánku analogových puristů, tedy studia ToeRag, klidně nahrává na nové nástroje a aparaturu a nebrání se ani digitálu: „Na nový desce jsou dvě věci nahraný komplet do počítače – a já dám pět babek tomu, kdo řekne, který to jsou!“
Dan SartainFoto: Oficiální MySpace Dana Sartaina, Nora Wang
Před svým regulérním debutem Dan Sartain vs. the Serpientes z roku 2003 u labelu Swami, který okouzlil hlavně britské publikum, stihl samizdatově vydat elpíčka Crimson Guard a Romance in Stereo. S každou další deskou přidává do své potemnělé směsi kapku něčeho nového – špetku mariachi exotiky na Join Dan Sartain (Swami, 2006), trošku westernové osudovosti na Dan Sartain Lives (One Little Indian, 2010). A vždycky je to šlágr za šlágrem a vždycky se to dá poslouchat znova a znova. Na aktuálním Too Tough to Live (One Little Indian, 2012) Sartain pro změnu drtí pedál plynu až k zemi – třináct protopunkových bleskovek profičí během ani ne dvaceti minut (přesně v duchu textu jedné ze skladeb: „Fuck Friday / Fuck Saturday / Fuck Sunday / Fuck You") – a na konci zjistíte, že spolu s tím divným napomádovaným chlápkem vám z kapsy zmizela i šrajtofle.
Dan Sartain:
16. 4. Praha, 007 + Milano (CZ)
17. 4. Brno, Boro + Wild Tides (CZ)
