Fleet Foxes: Síla prostoty
Fleet FoxesFoto: Sean Pecknold
Americkou kapelu Fleet Foxes je možné pozorovat ze dvou pozic. Na první pohled se jeví jako ničím nevybočující folková kapela, která staví na chytlavých melodiích a čistém zvuku. Zjednodušeně řečeno – revival zpěvných psychedelických kapel z 60. let.
Jakmile si ale rozšíříme referenční rámec, vyvstane před námi uskupení, které velmi svébytným způsobem popírá tradiční hierarchii popové hudby. Fleet Foxes (a společně s nimi i desítky jiných kapel, které se objevily v posledních letech na americké nezávislé scéně) totiž necítí potřebu vymezovat se proti generacím, které ovládaly pódia před nimi.
Fleet Foxes - Helplessness Blues.jpgFoto: Sub Pop
Při zjednodušujícím pohledu na historii populární hudby téměř vždy narazíme na jednoduchý princip – odmítání. Prvotní rock'n'rollová generace odmítá nabubřelost swingu, art rock odmítá jednoduchost rock'n'rollu, punk se vysmívá kosmickým kompozicím progresivních rockerů. Společně s Fleet Foxes ale přichází – přesně v duchu jejich mírumilovných folkových písní – jakési smíření. Fleet Foxes nejenom že se nebojí hrát hudbu svých otců, oni dokonce jako svoji vlastní otcové vypadají. Toto ignorování zavedených postupů a krok stranou z hudební mapy jim dává nevídanou svobodu.
Na Helplessness Blues vyvolává kapela duchy uvolněné atmosféry konce 60. let a rozsáhlou klenbu svých skladeb staví z provzdušněných akustických kytar, energického chřestění tamburín a andělských dvojhlasů. Přesto se jim daří neznít archaicky. Jejich hudba totiž zní natolik nesoučasně, že spíše povlává v jakémsi mezičasí a brání se žánrovému zařazení.
Fleet FoxesFoto: Sean Pecknold
Na rozdíl od jejich první desky, která si po celém nezávislém hudebním světě vysloužila nadšené ohlasy a vymrštila kapelu do první ligy indie hudby, je Helplessness Blues vyzrálejší. Ústřední skladba se rozprostírá na ploše devíti minut a posluchače v ní potká několik překvapivých veletočů. Přestože je struktura skladeb na druhé desce Fleet Foxes složitější, stále se jim daří působit velmi jednoduše a čitelně, skoro by se chtělo říct i prostě.
Právě v téhle prostotě je ale největší síla Fleet Foxes: kapela může místy působit až naivně, pokud je ale možné někomu naivitu odpustit, jsou to právě Fleet Foxes. S Helplessness Blues se jim totiž podařilo nahrát jedno z nejpříjemnějších alb roku. A právě příjemnost, která ovšem není podbízivá ani laciná, je komodita, jíž je v současném hudebním světě nedostatek.
