Jarmusch & Van Wissem: Intimní variace pro loutnu a režiséra

14. březen 2012

Recenzi nové desky klasicky školeného loutnisty, o kterém se píše, že svou tvorbou přemosťuje propast mezi staletími, byste zřejmě čekali spíš na úplně jiné stanici Českého rozhlasu než na Radiu Wave. A přece!

Stačí, aby se k Jozefu Van Wissemovi přidal se svou nabroušenou kytarou Jim Jarmusch, a naznačil tak, že je namístě odhodit předsudky. Jejich společné album za to rozhodně stojí!

Hlavní (i když v popkulturních kruzích výrazně méně známou) postavou alba Concerning The Entrance Into Eternity je bezesporu holandský loutnista Jozef Van Wissem. Minimalistický virtuóz, který středověký nástroj i skladatelské postupy nečekaně lehce sbližuje se současností a který má kromě konceptuálních experimentů na kontě třeba i soundtrack k počítačové hře. Jeho sekundanta Jima Jarmusche zato není třeba představovat – režisérský samorost se od nízkorozpočtových nezávislých snímků vypracoval v ikonu americké nehollywoodské kinematografie vpravdě hollywoodských rozměrů.

Každému, kdo viděl aspoň některé Jarmuschovy nejdůležitější snímky, je také jasné, jak blízko má tento filmař k hudbě. V jeho filmech od počátku vystupují slavní muzikanti nejrůznějších žánrů a generací (od Toma Waitse přes Screamin' Jay Hawkinse po členy Wu-Tang Clan); hudba hraje zásadní roli jako plnohodnotný partner obrazu (kdo by neznal nesmrtelný poloimprovizovaný doprovod Neila Younga k Mrtvému muži) nebo slouží jako dílčí téma vyprávění. Míň už se ví, že Jarmusch se muzice věnuje taky aktivně (jako někdejší člen Dark Day nebo The Del-Byzanteens či jako remixér The White Stripes) i řekněme teoreticky (napsal o ní řadu esejů a kurátoroval část newyorského festivalu ATP).

02579175.jpeg

Rozvláčné tempo a posmutnělá poetika Jarmuschových filmů, které se (hlavně v minulosti) spíš než na přehlednou dějovou zápletku soustředily na atmosféru a vnitřní vývoj postav, teď našly svůj téměř přesný hudební odraz ve spolupráci s Van Wissemem. Její páteří jsou Holanďanova emotivní loutnová arpeggia, zdánlivě jednoduchá, ale soustředěná a vysoce sugestivní. Drobné variace si snadno připoutají posluchačovu pozornost, přesto ale ponechávají široce otevřený prostor, který táhlým vazbením vyplňuje Jarmuschova zkreslená elektroakustická gibsonka, místy evokující zmíněného Younga nebo Sonic Youth.

V prvních dvou písních z celkových pěti rozměrnějších kompozic se Jarmuschovy skřípavé drony ke zdobně vyšívajícímu Van Wissemovi přidávají spíš nenápadně, jako by obezřetně obcházely plachou kořist. V prostřední skladbě je na chvíli vystřídá rozevlátá akustická kytara – a režisérovi tu pod prsty proklouznou i nějaké ty kiksy prozrazující ne právě nejzkušenějšího hráče, ale celku toto mírné neumětelství vůbec neškodí. Předposlední píseň pak naopak ovládnou temné disonantní erupce, které kontrastně doplňuje upozaděná loutna. Kolekci (inspirovanou dílem švédského mystika Emanuela Swedenborga) pak harmonicky uzavírá kratší, čistě loutnová coda, do níž Jarmusch zarecituje úryvek z poezie španělského světce Jana od Kříže.

02579174.jpeg

Concerning The Entrance Into Eternity je album, které překvapí v mnoha ohledech, především ale tím, jak je krásné. Tahle vysoce intimní hudba ve vás zanechá přání zakusit ji v živém provedení, nejlíp zahranou těmi dvěma zamlklými podivíny jen pro vás samotné.

Jozef Van Wissem and Jim Jarmusch: Concerning The Entrance Into Eternity (Important, 2012)

Nejbližší sólové koncerty Jozefa Van Wissema:
31. března Berlín
3. dubna Poznaň
5. dubna Varšava


autor: Robert Candra
Spustit audio