M.I.A. nabízí barevný futuristický pop

Tehdy působila jako velvyslankyně internetového undergroundu P2P sítí i kreativního kvasu kultur na okraji. A když v roce 2008 výrazně bodovala v žebříčcích s hitem Paper Planes, zdálo se, že teď už jí na cestě ke globální slávě nestojí nic v cestě.

Jenže s následným albem MAYA tvrdě narazila – nechat se tlačit velkou nahrávací společností a zároveň stát v čele antisystémové revoluce? To dost dobře nejde. S novinkou Matangi se M.I.A. vrací ke své vizi futuristického etno-popu, který stojí jednou nohou v západním elektronickém undergroundu a druhou v eklektické divočině regionálních kultur.

Úspěch hitu Paper Planes byl v kariéře srílanské rodačky přelomovým momentem, a ne nutně v pozitivním smyslu. Ambiciózní zpěvačka nikdy nemyslela na nic víc než na globální dominanci, přechod k velké nahrávací společnosti ji ale dostal pod tlak točit další hity, nakonec se jí rozpadlo manželství a dostala se do křížku s vydavatelstvím. K tomu si připočtěte poněkud trapný loňský „prostředníčkový“ incident ze Super Bowlu a jeden by si pomyslel, že u M.I.A. se už kreativní digitální terorismus definitivně proměnil v paranoiu a volání po emancipaci v druhořadé spiklenecké teorie. Matangi tak místo fanfár doprovází do obchodů negativní hype bývalé budoucí hvězdy.

M.I.A. – Matangi |foto: Interscope Records

Přitom všechny zatím zveřejněné skladby z desky byly vynikající – singl Bad Girls se svojí fúzí Bollywoodu a hip hopu funguje i bezmála dva roky po své premiéře, Bring The Noize je footwork tancovaný pankáči, Come Walk With Me začne trochu jako Paper Planes, ale pak vypálí maniakální taneční beat, a aktuální Y.A.L.A. operuje na pomezí trapu a bhangry. Tohle je prostě odvážný, všežravý pop, který nikdo jiný v současnosti nedělá – zvukově provokativní, vzpírající se škatulkám a zároveň mimořádně zábavný.

Zbytek desky naštěstí drží laťku stejně vysoko – Only 1 U je hypnotický bollywoodský jungle a Know It Ain't Right fantastický hymnický zavírák. Vyplatil se návrat k producentu Switchovi, který zastřešil více než polovinu desky. Společně s M.I.A. tak divoce samplují z obskurních zdrojů, jako třeba když v Double Bubble Trouble vykradli hitík dívčí dvojice Shampoo a udělali z něho ujeté reggae. Občas se M.I.A. přiblíží na dohled aktuálnímu žebříčkovému soundu jako třeba ve Warriors, který pro ni produkoval HitBoy, anebo v Exodus, který sampluje jeden track od The Weeknd, nikdy to ale nezní jako dýchavičné pokusy o hit.

Pár přešlapů tady také najdete. Zmíněný Exodus zazní úplně zbytečně ještě jednou na konci desky ve velmi podobné verzi nazvané Sexodus. Moc se nepovedla skladba aTENTion, na které se podílel její kamarád Julian Assange, a Lights nemá moc co nabídnout kromě divného beatu. Škoda, že M.I.A. neměla odvahu víc škrtat, místo anoncované spirituální desky je hodinová stopáž Matangi klaustrofobická, dezorientující a intenzivní jízda, která je tak napěchovaná nápady, že se dá na jeden poslech stěží uposlouchat.

M.I.A. |foto: oficiální Facebook M.I.A.

M.I.A. má smůlu, že současný střední proud není schopný vstřebávat její hudební inovace, o chaotické image a komplikovaném poselství ani nemluvě. Svět alternativy bude mít pro změnu problém s jejími popovými ambicemi, které nezastírá. Nic z toho ale posluchače nezatíženého stereotypy zajímat nemusí. Na Matangi se M.I.A. asi nejvíce přiblížila své vizi globálního tanečního popu. Po deskách pojmenovaných po jejím otcovi (Arular) a matce (Kala) je to deska, na které je konečně sama sebou.

M.I.A. – Matangi (Interscope, 2013)
Hodnocení: 90 %