Paavoharju: Když symboly hynou

Samostatnou kapitolou pak zůstává bohatá mytologie Paavoharju. Půvabné operní město Savonlinna ležící na jihovýchodě Finska jejich prostřednictvím odhaluje svou druhou tvář: skrytý svět fascinující experimentální hudby zrozený ve vylidněných domech, pustých továrnách, zarostlých saunách a opuštěných jezerních člunech. Předchozí dvě alba Paavoharju (Yhä hamärää, 2005 a Laulu Laakson Kukista, 2008) postupně nadchla většinu vlivných hudebních médií, od britského The Wire po americký Pitchfork. Novinka Joko sinä tulet tänne alas tai minä nousen sinne, která vyšla v druhé polovině října, pak představuje završení jedné mimořádné etapy.

Paavoharju dali za třináct let své existence sotva desítku rozhovorů zahraničním médiím. Radio Wave má jeden z nich – a dost možná ten úplně poslední. Na otázky odpovídala ústřední figura kolektivu, hlavní autor hudby a textů Lauri Ainala. Kolega z prestižního listu Examiner, který před pár dny Laurimu položil pět otázek, napsal: ”Tohle je jedno z nejlepších interview jaké jsem kdy udělal; a že jsem jich udělal mraky.” Snad si můžu dovolit říct, že to mám velmi podobně.

Kolik lidí na aktuálním albu spolupracovalo? Řekni nám něco víc o nové důležité figuře v sestavě Paavoharju, rapperovi jménem Paperi T...
Celé album jsme de facto napsali já a právě Paperi T, nicméně do nahrávání se zapojilo i zbylých jedenáct členů, kteří pracovali na obou předchozích albech Paavoharju – každý svým vlastním podivínským způsobem. Někteří z nich myslím ani netuší, že na tom albu jsou, ale to je celkem jedno. Každopádně Paperi T je bezpochyby nejlepší rapper ve Finsku, jeho flow k naší hudbě perfektně ladí a jeho texty jsou hodně kryptické, vrstevnaté a protkané mnoha odkazy všeho druhu: literárními, filmovými, okultními nebo obecně popkulturními. Jeho domovský hiphopový projekt Ruger Hauer přitom není tak známý, aby si ho lidé automaticky spojili s určitým hudebním stylem nebo poetikou, což nám přišlo důležité. A navíc pochází z Porvoo, tedy ze stejného města jako já a můj bratr Olli.

Paperi T|foto: Vera Konsti

Název vašeho nového alba se váže k podivuhodné figuře charismatického kazatele Rodneyho Howarda-Brownea. Proč?
Název té desky by se dal volně přeložit větou ”Jestli nepřijdeš ty za mnou, přijdu já za tebou”. Paperi T na tuhle pastorovu frázi narazil úplně náhodně, všichni jsme ale měli pocit, že k tématům alba dokonale sedí. Myslím, že to chce hodně odvahy být při výběru vhodného titulu takhle náročný a zoufalý zároveň (smích).

Před pár lety jsem narazil na výborné tracky od hodně excentrického projektu Harmaa Getto. Kdo za ním vlastně stojí?
Harmaa Getto je tříčlenná kapela: já jsem její producent a bubeník, písně skládá a na kytaru hraje člen Paavoharju, skvělý písničkář Joose Keskitalo a Arwi Lind alias Rapa hraje na basu a opilecky rapuje. A krká. Arwi, který na aktuální desce Paavoharju hraje v jednom tracku (Tattarisuo 1931) na basu a zpívá, je také hlavou důležitého labelu Helmi Levyt, na němž Harmaa Getto vydává.

Na novém albu poprvé seriózně pracujete s hiphopovou estetikou. Co všechno bylo tentokrát při nahrávání jinak?
Tentokrát jsem chtěl použít mnohem víc loopů a samplů, nahrávali jsme mnohem méně živých nástrojů než dříve. Ostatně i s charakteristickými, skoro operními ženskými vokály jsem nakonec zacházel víc jako se samply. Nemusel jsem myslet na texty, které měl totálně ve své režii Paperi T, což byla velká změna, protože na předchozích dvou deskách jsem psal skoro všechny texty sám. Shrnul bych to asi tak, že jsem se snažil minimalizovat vliv věcí, které mě při přípravách alba nejvíc otravují: nahrávání nástrojů a psaní textů.

Vaše hudba je současně hodně experimentální a totálně přirozená, náročná i v jádru popová - vždycky ale ve své struktuře nepředvídatelná. Jak vypadá proces vzniku jednotlivých skladeb?
Evoluce našich písní je tak strašně dlouhá, že konečný výsledek nakonec zpravidla překvapí i nás. Například když jsme začali dělat na tomhle albu, netušili jsme, že půjde o hiphopovou desku. Přirozenost u nás výrůstá z povahy samotného procesu – to, že své tracky posloucháme stále dokola, třebas i v průběhu několkika let, nám umožňuje jednotlivé skladby zbavit všeho, co je v nich navíc anebo tam nepatří.

Z aktuální nahrávky mám pocit, že víc než emotivní melancholie vás teď víc inspiruje temná, dekadentní energie a bezmála zásvětní nálady. Základním motivem alba se zdá být pocit odcizení a rozkladu, co přesně tyhle pocity vzbudilo?
Jedním z klíčových faktorů, které ovlivnily ponurou náladu nové desky, byla situace, kdy jsme v opuštěné továrně našli oběšeného muže. Asi o rok později jsme se do téhož místa nastěhovali - temné, studené haly, podmračené koridory, plísní prorostlé jídlo, alkohol. Postupem času jsme potkávali ještě více smrti a chorobných výjevů. Zároveň hodně z našich starých domů a skrýší, které jsme vlastnoručně postavili, bylo strženo (vyjma několika saun, jejichž koordináty vám v případě zájmu rád poskytnu – jedna je v Helsinkách a druhá v Savonlinně). Důvěrně známá krajina začala mizet. Na ruinách našich obydlí byla postavena odporná silnice. Tohle všechno začalo dostávat zřetelnější obrysy v našich snech: churaví bohové, beztvaré světy, staré povědomé budovy obydlené cizinci, věci, které už nejsou. Tohle se stane, když symboly hynou.

Kde přesně teď vlastně žijete?
Naše staré chatrče byly sice zničeny, ale teď máme lepší místo: Ainala Ranch, který jsem koupil už před lety. Je to v Savonlinně na venkově, kde stojí sto let starý dřevěný dům z neotesaných klád a stodola. Dům samotný je ještě v rekonstrukci, takže zatím jsme si postavili útulnou místnost z polystyrenu v podkroví stodoly. Je to naprosté znovuzrození a vzkříšení toho, čemu říkáme Tuote.

Co to slovo znamená? Pokud si dobře vzpomínám, zazní hned v úvodu tvého dokumentu Unien Savonlinna, který v krajně psychedelickém modu zachycuje životní styl členů Paavoharju a jejich přátel...
Je to tak. Tuote byla opuštěná mlékárna v centru Savonlinny. Právě tam jsme našli našeho sebevraha, mrtvolu viselce. V té továrně jsme žili asi šest měsíců, než ji strhli. Tuote a jeho nezvaní obyvatelé se stali legendárními (a nechvalně proslulými) po celé Savonlinně. Tuote je pro nás symbolem absolutní svobody.

Paperi T a Lauri Ainala z Paavoharju|foto: Vera Konsti

Jeden z vašich aktuálních tracků začíná slovy Baruch Hashem Adonai. Zajímá vás vedle křesťanské symboliky i židovská mystika nebo metafyzické přesahy obecně?
Když jsem byl ještě děcko, rodiče byli členy finské křesťanské organizace Israelin ystävät (tedy ”Přátelé Izraele”). Samozřejmě jsme se účastnili různých shromáždění, kde se zpívalo hebrejsky a právě slova Baruch Hashem Adonai mi uvízla v paměti. Měl jsem za to, že jsou to ta nejsvětější slova. Ve zmíněné skladbě Penuel (tedy místo, kde Jákob zápasil s Bohem), jsem záměrně zkombinoval tato slova s textem, který vykresluje Království nebeské: impotentního, vyšinutého, exkrementy pojídajícího Boha, lobotomizované nebeské bytosti, svatého otce sajícího hnis z prsou Panny Marie. Náboženství, reigionistika, mysticismus, to všechno mě mimořádně zajímá a vedle vlastního výzkumu jsem studoval také teologii na jedné z veřejných univerzit.

Třetí track v pořadí se zase jmenuje Krabat. Znáte jeden z nejlepších českých animovaných filmů téhož názvu?
Znamenitá detektivní práce (smích)! V té skladbě sampluju útržky z dialogů tohohle filmu Karla Zemana. Paperi T viděl ten animovaný skvost bez titulků, v českém originále, a jeho psychedelické kvality ho nadchly do té míry, že k němu chtěl na albu nějak odkazovat.

Když jsme u těch filmů, řekni mi pár svých oblíbených...
Je to stejné jako s hudbou, nesejde mi na žánrech ani na stylech, poslouchám a sleduju všechno. Paperi T miluje filmy Kena Russela, mezi moje favority patří Trierův Antikrist, Bergmanovo drama Fanny a Alexander, netradiční upírská love story Ať vejde ten pravý, Tahle země není pro starý bratří Coenů, Copollova Apokalypsa, ale i starší díla Spedeho Pasanena nebo některé superhrdinské filmy. Velkou ispirací pro mě byly soundtracky k Tarkovského Stalkerovi, Fincherovu Klubu Rváčů nebo hororu Texaský masakr motorovou pilou.

Jako velký fanoušek finské poezie, která vychází i v českých překladech, se nemůžu nezeptat na úvod nahrávky, který obstarávají citace z díla švédsko-finské básnířky Edith Södergran. Proč právě ona?
Báseň Metsän hämärä (Soumračný les) od Edith Södegran je tak znepokojivá a zároveň neodbytně krásná, že jsme chtěli celou desku otevřít právě skrz ni. Ostatně touha je jedním z hlavních témat alba; Paperi T o něm dokonce mluví jako o ”love albu”. Hudba, texty a jejich sdělení mohou znít na první poslech drsně a hrubě, ale skrývá se toho v nich mnohem víc. Je nám jasné, že jazyková bariéra musí být pro spoustu nefinských posluchačů frustrující, ale i tak věřím, že tuhle desku si lze užít i bez přímého porozumění textům.

Včera (6.11. 2013) se na vašem facebooku objevila lakonická zpráva ”Paavoharju 2000-2013 RIP”. Doufám, že jde o vtip.
Ne, není to vtip, žádná další alba už nechystáme. Třetí album bylo pro Paavoharju logickým završením, není za tím žádné drama. Příští rok možná ještě uděláme nějaké speciální koncerty k poslední desce, jen ve třech lidech na pódiu. Ale žádný strach, tohle je hlavně konec jména; jsem přesvědčený o tom, že já a lidé kolem Paavoharju dáme časem dohromady nějaký nový projekt, s jinou poetikou a jiným zvukem. S jakým, to ale ještě netuším.