Podařená hra Nylon Jail na moderní kovboje

3. prosinec 2013

Po hudební prérii se v současné době prohání spousta moderních kovbojů, kteří kromě léta předávaných dovedností zkrotili i současné elektronické výkřiky techniky. První domácí představitelé elektronikou mutovaného folku a country, pětice Nylon Jail, působí na debutu My Heart Soars Like a Hawk jako učenliví nováčci, kteří to ale po otrkání mohou dotáhnout docela daleko.

... střetnutí Davida Sylviana a Depeche Mode, Johnnyho Cashe a Nine Inch Nails...
... komplexní vnímání hudební kapely jako estetické síly, která působí na publikum...
... úzká spolupráce s fotografy, grafickými designéry a filmaři...
... vzpomínky na život na Kubě, jeho bezstarostnost a živočišnost, vzpomínky na velkou lásku, kterou ukončil zásah totalitní moci...
Promo materiály vytváří z olomouckých Nylon Jail ještě před vydáním jejich debutu událost doslova obřích rozměrů. Velké vzory, velká témata, velké plány. Je jasné, že očekávání po takové tiskové masírce nebudou malá. Album My Heart Soars Like a Hawk vstupuje na scénu.

Pětice Nylon Jail původně vznikla jako elektronický projekt Romana Vičíka, který už vede synteticky zasněné písničkáře Narcotic Fields. Velmi rychle se ale přetransformovala do rockového tělesa, které naopak vyznává až rurálně akustického ducha. Americký závan nové country a folku, který se nebojí vedle bendža a steel kytary využívat i elektroniky, učaroval Hanákům takovým způsobem, že ti sami sebe na pódiu navlékli do venkovsky kovbojských obleků a svou současnou polohu hodnotí jako „countryrockovou“. Je pravda, že letní předběžec v podobě balady One Word a turné, které bylo situováno do kinosálů s přidanou 3D projekcí, mohly odkazovat někam k Andrewu Birdovi nebo Dakota Suite. To znamená k folkařům, kteří s chutí využívají moderní prvky vprostřed jinak velmi tradičně stavěných písniček. Na letošních festivalových koncertech ale kvintet působil velmi rockově a nebylo to vůbec špatné!

Nylon Jail to na My Heart Soars Like a Hawk hrají hned na několik stran. Snaží se být kapela indiefolková, rocková, ale i progresivně elektronická. „Nejsme nějaký kotlíkářský trempové nebo amishové, jenom musíme z toho vězení občas do toho lesa utýct,“ rozvádí motivace kapely kytarista Václav Hruška. V textech pak pětice referuje o velkých tématech, ale také se lyricky unáší v čistě náladové rovině. Ukočírovat toto nekonzistentní vícespřežení měl za úkol producent Ondřej Ježek a dokážu si představit, že diskusí nad připraveným materiálem bylo více než dost.

03007494.jpeg

Jisté je, že Nylon Jail zcela vědomě vstoupili na území „moderních kovbojů“, které v současné době na svém oři nebrázdí jediná známější česká formace. Působí trochu jako nadšenci, kteří se snaží svou oblíbenou činnost, kterou si po večerech pilně studovali, konečně předvést naživo. Výsledek není vůbec špatný. Možná ale i pro jistou neukotvenost to zatím kapele na My Heart Soars Like a Hawk na 100 % nevěřím. Pokud ale, stejně jako Please The Trees, neuhnou z nastoupené cesty, při dostatečné houževnatosti a vůli nakonec svůj svatý grál najdou. Možná někde jinde, než v současné době stojí, ale budou to opravdoví Nylon Jail, kteří nemají potřebu svou hudbu masírovat nadsazenými tiskovými zprávami.

Hodnocení: 70%
Nylon Jail - My Heart Soars Like a Hawk (Indies Scope rec., 2013)

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio