Prago Union utopení v moři slov
Životní příběh Adama Svatoše alias Depha z Chaozz i Kata z Prago Union je historka o rapovém fénixovi, který dokázal vstát z popela a vrátit se na absolutní vrchol. V polovině minulé dekády dokázal naplnit poptávku po tradičně znějícím hip hopu, který ještě navíc stoprocentně staví na textovém obsahu.
A Dezorient Express z roku 2010 byl triumfem tohoto rapového enšpígla, jehož průpovídky baví posluchače, a navíc jim nenápadně dávají návod, jak se protloukat světem. Postavit Prago Union jako živou kapelu se ukázalo být skvělým nápadem, Kato a spol. následně vzali útokem hudební festivaly a dnes jsou vedle PSH zdaleka nejpopulárnější hiphopovou skupinou u nás. Aktuální album Vážná hudba je přímým pokračováním Dezorient Expressu, a to jak po hudební, tak i textové stránce.
Na rozdíl od party kolem labelu Bigg Boss neměl Kato nikdy potřebu honit žánrové mikrotrendy a i v roce 2013 zní jeho hip hop v podstatě stejně jako hip hop z roku 1991 – klasický funky beat a nějaký jednoduchý sampl a jede se. Většinu skladeb si znovu udělal sám, ale i když k produkci pustí třeba australského producenta M-Phazes, nic podstatného se vlastně nestane. Jeho Naodpis možná zní trochu víc světově, ale když se mikrofonu chopí Kato, jsme tam, kde to známe – ve světě neobvyklých přesmyček, hříček a metafor, kterými zasype uši posluchače. Tady je největší síla Prago Union – ten nekonečný proud slov.
Někdy je lepší tracky dávkovat po jednom, maximálně po dvou – neutopíte se v nich a zjistíte, že to, co Kato říká. dává smysl a že svoje témata zpracovává s tak originální poetikou, že mu může závidět prakticky kdokoliv z domácího popu od rapperů po písničkáře. Čímž chci říct, že autoři jako Tomáš Klus nebo Richard Krajčo by i pro ty nejslabší verše z Katova repertoáru nejspíš vraždili. Katova imaginace utržená z řetězu je ale zároveň i jeho největší slabinou. Skladby z Vážné hudby příliš nefungují jako pop, desku je lepší poslouchat jako sedmdesát minut mluveného slova, rytmizovaného stand-up comedy výstupu, v němž se prostě občas některé slogany opakují jako refrén. Při své slovní kadenci má navíc Kato trochu problém nacházet neotřelá témata.
Mezi oběma řadovými deskami ještě stihl natočit jakýsi boční projekt – album V barvách, na němž rapoval výhradně o barvách. Jednoduché vymezení mu dovolilo otevřít stavidlo verbálního vodopádu a zároveň nechtít od tracků o moc víc než jen nekonečný zástup frivolních rýmů. Vážná hudba ale má pokračovat v pouličních bajkách z Dezorient Expressu, a ačkoliv Kato tentokrát nachází snad ještě lepší rýmy než před třemi lety, nic zásadně nové už vlastně neříká.
Sděluje nám, co nemá rád (Rolák s refrénem „Mám po krk mít po krk“), v Receptu srovnává sex a vaření a v Klobouk dolů mluví o kravaťácích řídících náš život – tuctová témata s neobvyklým zpracováním. A pak tu samozřejmě máme další a další klaunské zpovědi tzv. „vyčazeného pohodáře“, který má i nemá věci v hlavě pěkně srovnané a životní pravdy balí do ironických úšklebků, jako když v Kata-Rze skanduje: „Život je neživotný s dlouhým a tvrdým / málokdo to trefí z prvý“.
Z Vážné hudby občas vykoukne kritika společenské apatie, politického systému nebo momenty existenciálního satori[z1] , všechno se ale utopí v grafomanské záplavě rýmů. I básníci s kytarou jako Jaromír Nohavica se dříve či později naučili, že písničky mají přednost a že někdy je lepší mlčet.
Prago Union – Vážná hudba (Strojovna / EMI, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
