Dekáda Radia Wave: 10 filmových vrcholů (2006–2015)

2006: Bílé dlaně (r. Szabolcs Hajdu)

Sportovní filmy obecně nejsou odvětvím, které bychom očekávali na špičce kvalitativních žebříčků, ale snímek Szabolcse Hajdu je výjimkou, v níž se kloubí porozumění pohybu a impresivní ponor do maďarského reálného komunismu. Gymnastický dril, kterým prochází hlavní hrdina v průběhu 80. let, je odrazem uniformované a latentně agresivní doby odcizení, odehnívání i šedi. Formální stránka je precizní jako sestava na kruzích, plynulá, ekvilibristická, přitom funkční ve všech polohách. Óda na motoriku lidského těla i drama o nehybné a přísné všednosti, vrchol Maďarovy filmografie a jeden z nejlepších středoevropských filmů po roce 2000.

2007: 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (r. Cristian Mungiu)

Mrazivě realistický příběh jediného dne roku 1987 a klíčový snímek tzv. rumunské nové vlny. Precizně komponované dlouhé záběry, vytříbeně naturalistický styl, autentické herecké výkony a přesvědčivé civilní dialogy budící dojem náhodně vyslechnutých rozmluv – Zlatá palma v Cannes nemohla mít ten rok jiného vítěze. Drama těhotné dívky ve zcela sterilní době, privátní peklo bezmoci vykreslující věrný obraz jedné truchlivé éry.

2008: Až na krev (r. Paul Thomas Anderson)

Americký solitér P. T. Anderson ve svém vrcholném snímku znovu zkoumá povahu vztahu mezi otcem a synem, poměr mezi mírou korupce a ambicí i fenomén komunity a s ní spojené naděje. Skrze film Až na krev se ale nebývale sugestivním a přitom nejednoznačným způsobem vyjadřuje především ke dvěma klíčovým opiátům lidstva: kapitalismu a organizovanému náboženství. A navíc zplodil jednu z nejkomplikovanějších a nejprovokativnějších postav dekády: mizantropické monstrum Daniel Plainview je napůl člověk, napůl satan, zpola důstojný obchodník a dříč, zpola odpudivý manipulátor s ropou místo krve, figura stejným dílem heroická jako zrůdná.

2009: Fish Tank (r. Andrea Arnold)

Andrea Arnold ve své tvorbě představuje jakousi feminní protiváhu generaci „starých levičáků“ a klasiků ostrovního sociálního realismu Mikea Leigha či Kena Loache. Její rukopis vyniká výrazným lyrismem, který ale drobné ornamenty čerpá výhradně z reality sociální periferie, a zaměřuje se na vnitřní život ženský postav. Fish Tank je ponorem do intimního života dospívající hrdinky v uniformní atmosféře essexského sídliště. Snaha po rozbití dusivého „akvária existence“ i první milostné vzplanutí k výrazně zkušenějšímu muži – Fish Tank ztělesňuje nesmírně empatickou a vtahující společenskou sondu, z níž vedle přesné režie a plastické kamery Robbieho Ryana vystupuje herecké duo Katie Jarvis a Michael Fassbender.

Čtěte také

2010: Seriózní muž (r. Ethan a Joel Coenovi)

Nejlepší (a nejméně doceněný) film bratří Coenů je potměšilou variací na biblický příběh utrpení Joba zasazenou do akademické židovské komunity přelomu 60. a 70. let. K starozákonní tvrdosti a zlomyslnému humoru však Coenové tentokrát přidávají odzbrojující intelektuální mix, v němž mají stejnou váhu myšlenky přejaté z abstraktního světa matematických paradoxů i úvahy o krizi víry a kde výpočtům kvantové fyziky či náboženské mystice dodávají smysl texty pop music. Formálně brilantní snímek s devastačním závěrem vděčí za svou sílu chytře zvolené metodě: veškerá mizérie a děsivá nevyzpytatelnost života je v něm podávána coby série mistrovských gagů. Accept the mystery!

Čtěte také

2011: Drive (r. Nicolas Winding Refn)

Bestiální šofér lesklých filmových limuzín Nicolas Winding Refn dosáhl svého dosavadního tvůrčího zenitu v netradiční gangsterce o muži, jehož maskou je volant pevně sevřený v rukách a škorpion vyšitý na zádech bundy. To, co snadno mohlo skončit jako další béčková variace na Kurýra, se v rukou nevyzpytatelného Dána proměnilo v hypnózu obrazem a zvukem, jedinečný trans losangeleského podsvětí plný masek, tekutého času a pomalu odhořívajících scén, které mistrně pracují s interiéry a nehybnou tváří Ryana Goslinga. Artová gangsterka pro nové tisíciletí. Refn tankuje super.

Čtěte také

2012: Holy Motors (r. Leos Carax)

Velkolepý comeback enfant terrible francouzského filmu, romantického excentrika Leose Caraxe, který se rozhodl definitivně zrušit hranici mezi vyprávěním a stylem. Epizodický fantaskní trip Holy Motors je lekcí čisté imaginace, ale také autorovým osobním komentářem k historii/budoucnosti filmu a soukromým dějinám Paříže. Caraxova sebereflexivní série anarchistických skečů a „krásných gest“ pojednává zároveň o údělu člověka ve virtuálním světě předem stanovených rolí i vnitřním životě celodenní šichtou znavených limuzín.

Čtěte také

2013: Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas)

Mexická ikona umělecké kinematografie a její spirituální film 2.0, v němž je magie zcela samozřejmou součástí všednosti. Film z jiného (a přece tak povědomého) světa, v němž neplatí žádné tradiční zákonitosti a kde vše zůstává otevřeno nekonečnému množství interpretací. Psychedelicky rozostřené kraje čtvercového obrazu, hypnotický tón kombinující prvky realismu a surreálních fantazií a především naprosto osobité prolnutí bolesti a krásy.

Čtěte také

2014: Leviatan (r. Andrej Zvjagincev)

Drtivý příběh o nerovném střetu jedince s mocí není jen explicitním komentářem o molochu vlády v současném Rusku, ale zároveň variací na univerzální příběh bezmoci a zneužití síly. Zvjagincev je unikátní v tom, že přes veškerou přímost kritiky neztrácí jeho film individuální nuance a civilní sílu lidského dramatu – dokonce ani smysl pro svérázný ruský humor. Obraz hroutící se důstojnosti a chatrného „domu člověka“ je na diváka uvalený jako tíživý balvan bez naděje na smírné rozhřešení.

Čtěte také

2015: Saulův syn (r. László Nemes)

Nejsilnější a nejstrašlivější film o holocaustu, jaký byl kdy natočen. László Nemesovi se povedl skutečný zázrak: dokázal se tváří v tvář šoa vyhnout kýči i exploataci a propojil individuální příběh člena Sonderkommanda s nadčasovou, až fyzicky bolestivou zprávou o nejtemnější stopě moderních dějin. Jeho v klaustrofobickém akademickém ořezu natočená, k životu probuzená noční můra je nejvýraznějším debutem a zároveň nejsilnějším filmem právě skončeného roku.

Čtěte také