Přes čáru: Ptají se nás, jestli se před zápasem malujeme, říká fotbalistka

Andrea Stašková, útočnice Sparty Praha, hraje fotbal od čtyř let. Do patnácti byla součástí smíšených kolektivů a podle svých slov někdy padaly i urážky kvůli tomu, že je dívka. „Pro mě je to motivace dokázat, že holka může být lepší než kluci,“ říká.

V roce 1920 chodilo na ženský fotbal ve Velké Británii víc lidí než na mužský. Na zápasech bylo často přes padesát tisíc fanoušků. Anglická fotbalová asociace poté označila fotbal za sport „nevhodný pro ženy“ a zakázala jim trénovat na fotbalových stadionech. Zákaz trval 50 let. Od té doby se počet ženských klubů i hráček zvyšuje a popularita sportu roste i u fanoušků. Na evropském kontinentu bylo roku 2014 napočítáno přes milion registrovaných fotbalistek.

Stávka za rovné platy

Podle sportovního publicisty Tomáše Kafky je ženský fotbal „jiný svět“. „Hraje se víc srdíčkem, ženy do toho dávají víc lásky než muži,“ potvrzuje Andrea Stašková. „Říká se, že fotbalistky tolik nesimulují, a myslím, že to tak opravdu je,“ dodává Kafka. Systém ženských fotbalových soutěží má v České republice tři úrovně: první liga, druhá liga, ČFLZ (česká fotbalová liga žen), třetí nejvyšší úroven a 7 divizí. Uživit se jím na profesionální úrovni je pro fotbalistky problém. Na rozdíl od zahraničí, kde má fotbal leckde velkou podporu a chodí na něj víc lidí. „Ve Švédsku, Francii a Německu vnímají fanoušci a fanynky fotbalistky rovnocenně, neberou je méně vážně než fotbalisty,“ vysvětluje Kafka.

Fotbalová reprezentantka Andrea Stašková a sportovní publicista Tomáš Kafka |foto: Barbora Linková

Například v USA je fotbal od roku 1972 součástí školního tělocviku pro kluky i dívky. Ve stejném roce schválil Kongres stejnou finanční podporu pro ženský i mužský studentský sport. Díky tomu se USA staly velmocí ženského fotbalu, dvakrát vyhrály mistrovství světa a čtyřikrát olympijské hry. Americká ženská reprezentace bojuje také za to, aby ženy měly stejné odměny jako muži. Dokonce kvůli tomu i stávkovala.

Pro ženy přiléhavější dresy?

Ženy hrají stejně jako muži v tričkách, trenýrkách a štulpnách. V roce 2004 navrhl tehdejší prezident FIFA Sepp Blatter, že by fotbalistky mohly přilákat víc diváků, kdyby nosily přiléhavější oblečení, jeho výrok označili komentátoři deníků Guardian nebo Telegraph za projev sexismu, populární komik John Oliver se mu ve své show vysmál. Francouzské deníky Le Monde a Le Figaro uveřejnily výčet Blatterových skandálních chvilek – sexistických i rasistických výroků a korupčních afér. Seznam doplňují dodnes.

S podobnými výroky se ale setkáváme pořád. Mainstreamová média při evropských a světových šampionátech vyhlašují ankety o nejkrásnější fotbalistku a samotné výkony ponechávají stranou. „Občas se mě novináři jako kapitánky ptají, jestli se před zápasem malujeme a jestli si po zápase vyměňujeme dresy. Vůbec se nezajímají o fotbal samotný,“ popisuje svou zkušenost z reprezentace Andrea Stašková.

Fotbalová reprezentantka Andrea Stašková|foto: Archiv Andrey Staškové

Novinářka Fatima Rahimi si fotbal zamilovala už v dětství v rodném Afghánistánu a píše o něm pro Deník Referendum. Na fotbale se jí nejvíc líbí jednoduchost a dostupnost hry, proto ho jako malá, ještě za dob Tálibánu, nejradši hrála s bratranci na dvorku za domem. Bedlivě sleduje mezinárodní zápasy mužského i ženského fotbalu, z českých klubů fandí nejvíc Spartě. „Hrozně mě mrzí, že v Česku se média o ženský fotbal skoro nezajímají. Minulý týden skončilo mistrovství Evropy, kde fotbalistky hrály opravdu nádherně,“ říká Fatima Rahimi. Jako novinářka reflektuje i mediální obraz fotbalistek. „Média píšou hlavně o kráse hráček, potom už ale nevidí, že umí zahrát stejně nádherný fotbal jako muži,“ vysvětluje Rahimi. „Často slýchám, že tomu nerozumím, protože jsem ženská,“ popisuje Fatima svoji zkušenost dlouholeté fotbalové fanynky. „Nedejte se, není to pravda. Fotbal je pro všechny,“ vzkazuje Fatima Rahimi všem dívkám a ženám.