Přes čáru: Umění v syrovém stavu už není IN jen ve Francii
Spontánní tvorba, art brut či syrové umění jsou uměleckými projevy lidí, kteří nemají žádné umělecké vzdělání, ale mají potřebu se umělecky projevovat. Někteří z nich jsou duševně nemocní, jiní jsou vnímaní jako podivíni nebo svérázní samorostové. Tenhle specifický druh umění je přes čáru, protože vzniká mimo oficiální umělecké kruhy a uměním se stává většinou až díky sběratelům. Jako první ho začal sbírat umělec a teoretik umění Jean Dubuffet, který o něm napsal kultovní studii s názvem Dusivá kultura.
Ve Francii se žánru art brut daří hodně. Podivuhodnou sbírku svého otce s názvem La Fabuloserie spravuje spolu se sestrou Caroline architektka Sophie Bourbonnais. Jejich otec, Alain Bourbonnais, pro něj používal termín „umění mimo normy“. „Termín art brut poprvé použil jako název pro svoji sbírku umělec a sběratel Jean Dubuffet,“ vysvětluje Sophie Bourbonnais. „Sbírat začal v roce 1945 ve Švýcarsku výtvarné projevy v psychiatrických léčebnách. Je to skutečné původní označení jeho sbírky. Po celý svůj život velmi dbal na to, aby se tenhle termín používal výhradně pro jeho sbírku. Když začal můj otec shromažďovat s Dubuffetovou pomocí svoji sbírku, bylo jasné, že se jeho pařížská galerie nebude jmenovat Atelier Jacob – art brut, ale že se musí vymyslet jiný podtitul. Jean Dubuffet navrhnul název instinktivní umění, umění mimo normy, vynalézavé nebo spontánní umění. A můj otec si vybral umění mimo normy.“
Oba muži ale měli k vytváření svých sbírek odlišný přístup, dodává Sophie Bourbonnais: „Sbírka Jeana Dubuffeta se skládá ze tří částí – je v ní zastoupené ústavní a mediumní umění a potom umění obyčejného člověka. Tedy umění samouků, kteří v určité chvíli začali tvořit. Naše sbírka se liší v tom, že můj otec nesbíral ani ústavní, ani mediumní umění, ale zaměřil se pouze na umění obyčejného člověka. Bylo pro něj zajímavé se s tvůrci osobně setkávat. (…) Naopak Jean Dubuffet se s tvůrci, které měl ve své sbírce, nikdy nestýkal. Dokonce si najímal lidi, kteří pro něj vyhledávali díla po všech koutech Evropy.“
Jeho sbírka je dnes k vidění ve švýcarském městě Lausanne. Stránky této instituce doporučuje pro zájemce o art brut český sběratel Pavel Konečný, který se svojí celoživotní zálibou proslavil až v pozdějším věku – jednotlivá díla se vystavovala např. ve Vídni, v Paříži, New Yorku. Velká část jeho sbírky teď s názvem Umělci čistého srdce zamířila na Slovensko do Spišské Nové Vsi. Čím více objektů syrového umění vlastní, tím více si považuje těch, co se nedají koupit ani prodat.
V Česku bylo o art brut slyšet např. v souvislosti s výstavou ART BRUT LIVE v pražském centru DOX. Tehdy se vystavovala část sbírky abcd Bruna Decharma. Jsou v ní zastoupení i čeští tvůrci. Díla jedné české umělkyně teď míří do zahraničí, v Lausanne začne v červnu výstava mediumní tvůrkyně Anny Zemánkové.
Pavel Konečný pravidelně pořádá také filmový festival Art Brut Olomouc. Letošní šestý ročník se věnoval francouzskému muzeu La Fabuloserie v Dicy. Zájemci mohou dokumentární a letos také archivní krátké hrané filmy vidět na podzim v Brně.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
