Přes čáru: V sexbyznysu pracuje čím dál víc matek se dvěma dětmi. Nedaří se jim uživit jinde

25. květen 2017
Přes čáru

Sexbyznys je téma, které se u nás stále příliš nediskutuje, zatímco v Německu, Francii nebo Kanadě se o legalizaci prostituce vedou bouřlivé celospolečenské debaty. Jak je to u nás s legislativou ohledně sexuálních služeb? Jakých sociálních skupin se tato činnost týká? Mění se pracovní podmínky žen v sexbyznysu k lepšímu, anebo být prostitutkou u nás stále znamená tabu?

Česko patří mezi oblíbené cíle sexuálních turistů, poptávka je však poměrně vysoká i u českých mužů. Prostituce v České republice není prakticky ani zakázána, ani dovolena. Existuje pouze zákon o kuplířství a vyhláška, která obcím umožňuje zakázat nabízení sexuálních služeb na jejich území. Pokud rada obce tuto vyhlášku přijme, dívky a ženy nabízející sexuální služby jsou za pomoci městské policie nebo najaté agentury vytlačeny za hranice obce. Často končí za obcí u lesa nebo na jiných opuštěných místech, kde se vystavují ještě většímu nebezpečí, že jim někdo ublíží.

Ideální by podle Hany Malinové, ředitelky spolku Rozkoš bez rizika, bylo represivní přístup opustit. Zákon by měl poskytovatelkám sexuálních služeb naopak poskytnout ochranu. „Nejméně stresujícím pro ženy je zákon v Německu, kde mají sexuální pracovnice pouze registrační číslo a odvádí tam daně. Zákon jim musí zaručovat ochranu. O represivní zákon, který pouze kontroluje a eviduje všechno, co ženy dělají, žádná z nich nestojí.“

Většina těchto žen si chce vydělat peníze, dostudovat a zaopatřit normální chod rodiny. Poslední dobou přibývá žen v relativně vyšším věku, nově příchozích nad 35 let. Jsou to dospělé ženy, které chtějí zajistit svou rodinu a kterým se to v našem sociálním systému nedaří. „V posledních deseti letech se zdvojnásobil počet matek s dvěma dětmi,“ říká Hana Malinová a dodává, že jde o středoškolsky vzdělané či vyučené ženy, které nejsou dvě děti schopny z regulérního zaměstnání uživit. Podle Malinové je u nás denně průměrně 10 000 až 13 000 žen k dispozici.

Prostituce - prostitutka- red light district - Amsterodam

O tom, kolik procent žen by si tuto práci vybralo bez ohledu na svou sociální situaci, se lze pouze dohadovat. S největší pravděpodobností by šlo o velmi nízký počet. Podle sexuální pracovnice Julie existují ženy, které by se dokázaly uživit i v jiném zaměstnání, sexuální služby jim ale vyhovují finančně. Zbytek žen však nemá na výběr, k tomuto povolání je nutí dluhy, ať už vlastní, anebo rodinné, dlouhodobá nezaměstnanost a také absence partnera – hlavně u matek samoživitelek. „Často jde také o ženy z regionů, které jsou vyučeny v oborech, ve kterých je dnes velice těžké najít uplatnění – například v oděvním průmyslu anebo pohostinství, kde sice poptávka po pracovní síle je, ale samotná práce je časově a fyzicky náročná. Matka samoživitelka s dvěma dětmi může asi těžko trávit dvanáct hodin na šichtě za barem. Vedle toho pak stojí možnost odejít dvakrát týdně na den a noc s tím, že příjmy jsou nesrovnatelně vyšší a zbytek času může strávit s dětmi,“ popisuje Julie, která sexuální služby poskytuje třetím rokem, realitu některých svých kolegyň.

Kromě zdravotních rizik s sebou prostředí sexbyznysu nese i další, méně zřejmé problémy, jako třeba syndrom vyhoření, související s psychickými poruchami. Ženy mají často pocit, že není kam jinam jít. S tím roste pocit frustrace, deprese, strach ze stigmatizace v momentě odhalení, nedůvěra v muže, ve vztahy a nechuť k jakékoliv intimitě. Vyskočit z rozjetého vlaku zpátky do normálního života a vstoupit na pracovní trh je pro ně po letech bez vyučení a praxe takřka nemožné.

Prostitutka

Julie napsala v roce 2013 českým poslancům otevřený dopis ohledně tehdejšího návrhu zákona o legalizaci prostituce. Sexuální pracovnice měly podle návrhu nosit průkazku s osobními a zdravotními údaji, kterou měly předkládat klientům. Navíc se počítalo s tím, že by ženy mohly být pokutovány, pokud by změnily místo působiště. Podle ní návrh sexuální pracovnice šikanoval. Nakonec sněmovnou neprošel. Legalizaci však Julie považuje za krok správným směrem. Zákon by měl ovšem sexuálním pracovnicím poskytovat právní jistotu, násilí či zneužívání by mělo být trestně postihnutelné. „Kdyby existoval nějaký základní rámec o pracovních podmínkách a pravidlech a ta práce by byla legální, tak by to bylo lepší jak pro ženy, tak pro zákazníky a zároveň pro policii i celkově zdravotní systém,“ dodává Julie.

autor: Hana Kuncová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.