Prolomit vlny: Sex(ismus) prodává

10. říjen 2013

„Inspirací pro klip k písni Wrecking Ball pro mě bylo video k Nothing Compares 2U od Sinéad O'Connor,“ tohle vyjádření mladičké popstar Miley Cyrus v magazínu Rolling Stone odstartovalo korespondenci, která v posledních dnech obletěla celý svět, a jak se zdá, jen tak neutichne.

Poté co zvídaví novináři požádali Sinéad o reakci, devadesátková hvězda v otevřeném dopise svou obdivovatelku mateřsky a zapáleně varovala před nástrahami hudebního průmyslu, který ženy manipuluje do role marketingově vděčných sexuálních objektů. Olizovačka kladiv Miley ale na Sinéad – jak je jejím dobrým zvykem – frackovitě vyplázla jazyk a na Twitteru drze vtipkovala o duševním zdraví čtyřicetileté Irky. A tak to zatím za stavu čtyř otevřených dopisů vypadá, že do boje za obě dámy půjdou nakonec jejich právní zástupci.

Konflikt Miley a Sinéad může působit jako malicherné štěkání, to podstatné, nad čím je ale třeba přemýšlet, je postavení žen v hudebním průmyslu obecně. Ať už se Miley zištně svléká ze svobodné vůle, nebo podléhá zákulisním našeptávačům, v obou případech hraje lacinou hru „sex prodává“. Ta ji možná baví, možná nepřiznaně štve, možná jde za kariérou. Jenže jsou tu i umělkyně, kterým takové klima vadí, ale hudby se nechtějí vzdát. Jak píše Amanda Palmer: „Buď se nám nadává za to, že vypadáme sexy, nebo za to, že nehrajeme požadovanou hru.“ Ať tak nebo onak, často je špatně obojí.

To na vlastní kůži zažívají hudebnice, které se rozhodly sexismu uniknout třeba tím, jak se oblékají. Na misogynii v hudební branži poukázala v interview pro NME letos v létě Janelle Monáe. Protože „nehodlá být kontrolována představami kohokoli jiného“, řídí proces vzniku své hudby sama. Ještě víc aktivní je i Kanaďanka Grimes, kterou neustálé rady a nabídky práce mužských kolegů, kterou kompletně zastává sama, iritují. V nedávném prohlášení mluví o sexuálním obtěžování, infantilizaci své vlastní osoby, neúctě a neprofesionalitě. Zpěvačka skotského tria CHVRCHES Lauren Mayberry jen asi dva týdny zpět úpěnlivě prosila fanoušky (nejen) na Facebooku, aby jí neposílali vulgární maily plné sexuálních návrhů.

K tomu, jak jsou ženy-hudebnice vnímány, má co říct i M.I.A. V minulosti byla zaskočena posedlostí médií tím, že na jejích prvních dvou albech spolupracoval producent Diplo: „Dost mě to štve, jasně, jsem žena, proto nemůžu mít vlastní nápady. A lidé z nerozvinutých zemí nemůžou mít vlastní nápady, pokud je neposoudí blonďák s modrýma očima.“ Nepochopení nad prezentací sebe samé jako „vokální múzy“ vyjádřila Solange. „Jak může moje tvář vyjadřovat melodie, příběhy a slova písní, které jsem napsala?“ posteskla si sestra slavnější Beyoncé. To brooklynská dívčí trojka Au Revoir Simone popisuje zážitky jiného kalibru. Mnohdy je prý nechtěli ani vpustit do klubu, nebo si je pletli s tzv. merch girls.
Žen je na hudebním poli málo, tedy těch, které neslouží jen jako výstavní panenky do videoklipů. Berlíňanka Gudrun Gut dlouhodobě bojuje za genderovou rovnoprávnost především na elektronické a experimentální scéně. A jak sama říká, feministku z ní udělala hudba.

02970912.jpeg

Gudrun, Grimes a podobných hudebnic, které jsou samostatné, hrdé a v rámci možností i nezávislé, je v patriarchální hudební branži potřeba víc. I v hudbě totiž platí, že ženy nejsou o nic slabší než muži, a podle toho by se s nimi mělo i jednat.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.