Kdo rychleji doručí selfie-sticky. Skandál Amazonu připomíná absurditu korporátní kultury

Text se navíc věnuje výhradně „white-collar“ pracovníkům, tedy těm v manažerských nebo administrativních pozicích, nikoliv dělníkům, kteří ve skladech omdlévají horkem a občas si stěží vybojují zvýšení platů z velmi nízkých na méně nízké. Tedy alespoň v některých zemích, v jiných (například v Polsku a brzy nejspíš i u nás) je to horší.

Možná za to mohou i známé obrazy zaměstnanců firem jako Google, kteří se v obědové pauze potápí mezi plastovými kuličkami a z jednoho oddělení do druhého jezdí po skluzavce. Příběhy hrůzy z Amazonu se potom zdají jako z jiného světa. Mnoho velkých společností se prezentuje skrze zdánlivě dokonale harmonické a kreativní prostředí. Amazon k nim nepatří. V Amazonu se donáší na kolegy, pokud vám připadají „neflexibilní“.

Čtěte také

„Je to společnost, která chce dělat opravdu velké, přelomové, inovativní věci, což není jednoduché. Pro některé lidi to prostě není,“ říká Susan Harker, která v Amazonu přijímá nové zaměstnance. Například pro Susan Landry, o které se text v New York Times také zmiňuje, byl Amazon rozhodně dobrou volbou. Během čtyř měsíců udělali ve firmě z řadové zaměstnankyně vedoucí nového oddělení – přišla totiž na to, jak během 23 minut k zákazníkovi doručit dětskou panenku vyrobenou podle postavy z filmu Frozen.

Aby byl Amazon schopen mezi svými zaměstnanci najít takové, jako je Stephanie, pro které má úspěch při doručování selfie-sticků a tyčových mixérů efekt jako heroin, existuje mnoho nástrojů, jak méně výkonné přesvědčit o tom, že tahle práce pro ně není. Jednou z firemních hodnot je víra, že harmonie na pracovišti se přeceňuje – může dusit sklony ke kritice a ústit ve chválu nepovedené práce. Zaměstnancům se proto doporučuje vyjadřovat nesouhlas se svými kolegy a až bolestivě ostrou kritiku. Mnoho lidí si to pochvaluje, projekt, ve kterém jsou chyby, zkrátka nikdy neprojde.

Firma nemá ve vedení žádnou ženu, na rozdíl od Googlu, Facebooku nebo Walmartu – právě s těmito obřími společnostmi se Amazon momentálně poměřuje. Patří k těm nejlepším, minulý měsíc jeho hodnota přesáhla cenu zmiňovaného Walmartu. Zakladatele a hlavního šéfa Jeffa Bezose nedávno prohlásil Forbes za pátého nejbohatšího člověka planety. Bezos často mluví na veřejnosti o svých a potažmo firemních hodnotách, nepatří mezi ně například rovnoprávnost.

Zakladatel Amazonu Jeff Bezos|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

New York Times uvádí několik příkladů pracovnic, kterým jejich nadřízení naznačili, že mateřství je v konkurenci s ostatními kolegy diskvalifikuje. Zaměstnankyni, která potratila, oznámili, že její pracovní výkony budou monitorovány, aby se ujistili, že je schopná „soustředit se v první řadě na práci“. Žena s rakovinou prsu byla přidána na seznam těch, kteří se mohou obávat, že o svůj džob přijdou.

Čtěte také

Mnoho zaměstnanců Amazonu (i těch bývalých) se však shoduje, že pracovat pro firmu je návykové. „Byla jsem závislá na úspěchu v práci. Bylo to jako droga, která vám dodává pocit, že za něco stojíte,“ říká jedna z bývalých manažerek. Spokojení zaměstnanci si firmy považují jako prostředí, které motivuje k sebepřekonávání a k těm nejlepším možným výsledkům. „Každý aspekt systému Amazonu firemní marketéry, inženýry a finanční specialisty motivuje a disciplinuje: pečlivá a kontinuální zpětná vazba nebo pocit konkurence mezi kolegy, kteří se bojí, že si jednoho dne nevšimnou potenciálního problému, a po každém pípnutí běží odpovědět na mail, aby u něj byli dřív než někdo jiný,“ píší Jodi Kantor a David Streitfeld.

Výkony zaměstnanců mohou v Amazonu měřit velmi snadno, v povaze firmy je už od začátku zaznamenávat všechny údaje – předměty ukládané zákazníky do nákupních košů, momenty, ve kterých čtenáři přestávají držet pozornost při čtení na Kindlu nebo historie jejich nákupů. Stejně se dá z databáze Amazonu dozvědět, kdo nedoplnil zboží do skladu nebo kteří programátoři vyvinuli stránky, které se pomalu načítají.

I přes absurdní rozměry modelů chování ve firmě, ve které se nejvýkonnější a nejloajálnější zaměstnanci nazývají „Amabots“, její styl určitému typu lidí naprosto vyhovuje. Souhlas s Bezosovou filozofií je znát i z reakcí na článek v New York Times, přestože znechucené odpovědi, zdá se, převažují. Amazonu se nicméně daří velmi dobře selektovat zaměstnance, kteří pro firmu udělají všechno, jen aby prodali víc selfie-sticků než konkurence. „Nikdy by nebyli takto úspěšní, pokud by nevyvinuli dokonalý způsob, jak neustále nabírat nové lidi, vybírat si ty optimální a všechny ostatní po sebemenších projevech neúspěchu vyhazovat,“ uvádí pro noviny jeden z dříve vysoce postavených zaměstnanců oddělení lidských zdrojů. Ti, kteří jsou tedy v Amazonu úspěšní, s ním často bývají v dokonalé symbióze. Jak poznamenává bývalá zaměstnankyně, která tu pracovala 9 let: „Amazon je místo, kam chodí pracovat supervýkonní šprti, kteří si v přestávkách sypou popel na hlavu kvůli tomu, jak pomalí a neschopní si připadají.“

Od ostatních firem se Amazon možná odlišuje jazykem, ve kterém komunikuje se svými lidmi, a dalšími specifiky vyplývajícími z Bezosova pohledu na svět. Těžko si ale o prostředí v jiných korporátních společnostech můžeme dělat iluze. Jak upozorňují, byť nenápadně, i samotné New York Times: způsoby Amazonu nemusí být žádnou výjimkou. Firma jen rychleji reaguje na změny, například na možnost lépe využívat data k měření individuálních výkonů. Aktivněji než jiné pak svoje zaměstnance nutí přijmout fakt, že jejich pozice je v konkurenci s kolegy velmi nejistá. „Amazon je průkopníkem trendů v moderních společnostech, všechny budou čím dál více pohotové a produktivní, současně budou tvrdší a méně chápavé,“ píší noviny.

Už dnes bychom jistě snadno našli množství firem, ve kterých panuje podobný, nebo dokonce ostřejší darwinismus. Reakce na investigativní text prozrazují, že pro mnoho čtenářů je případ Amazonu jen příkladným popisem běžné korporátní kultury, nahlédnutím do příkladu mikrokosmu, kterých existuje mnoho. Zveřejněním článku se pravděpodobně v Amazonu nic podstatného nezmění. Nezmění se nic ani nikde jinde.

Krabice od dodávek z Amazonu|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Marketéři, manažeři a další specialisté Amazonu mají však nakonec možnost volby. Znervózňuje-li je prostředí, ve kterém funguje zvláštní telefonní linka jen pro žalování na své kolegy, mohou jít jednoduše jinam. Ti, kdo skutečně nemají na výběr, pracují v jiných odděleních. Ve stavu permanentní nervozity, jaký dobře zná každý prekarizovaný pracovník, udržují zaměstnance alarmující podmínky na pracovišti (v roce 2013 o nich natočila dokument německá televize ARD) a samozřejmě nejnižší možné platy. Konkrétně v Německu nebo ve Francii odpovídá firma požadavkům na jejich zvýšení hrozbami uzavření svých poboček a stěhováním do Polska nebo do České republiky, kde může vyplácet ještě nižší mzdy. První česká pobočka Amazonu se skutečně otevírá v září v Dobrovízi u Prahy. Zaměstnanci na nejnižších pozicích nemají mnoho možností, vybírají si většinou mezi několika podobnými pracovními pozicemi a nezaměstnaností.

Skandál Amazonu tak vybízí k otázce, zda nám vyhovuje společenské nastavení, ve kterém šťastnějším z nás působí potěšení, když zvládnou zařídit dovoz pytlíku křupek do půl hodiny. Prostředí, které text v NY Times popisuje, je každodenní realitou čím dál většího počtu lidí. Ostatní to mají ještě horší.