Prolomit vlny: Alt-Right aneb protrollit se k atomovkám

V americké politice dlouho platila jedna konstanta: etnické menšiny, ženy a mladí lidé z měst jsou voliči Demokratů. Pro Republikánskou stranu to z demografického hlediska začínal být stále vážnější problém. O to víc, že občasné republikánské pokusy oslovit nejmladší voličskou generaci v jejím přirozeném prostředí – tedy na internetu a sociálních sítích – působily pokaždé oním trapným dojmem, jako když matka svému potomkovi v období pubertálního punkového vzdoru vykládá, že mu přeci rozumí, protože zamlada taky trsala na Elány. Internetový mainstream tak ve Spojených státech dlouho ovládla kulturní levice, aktivisticky orientovaná na zásady politické korektnosti, vybavená podporou liberálních hollywoodských elit a ideovým zastřešením z akademického prostředí.

Iniciačním momentem pro fenomén Alt-Right se v roce 2014 stala kauza GamerGate. V mnohovrstevnatém skandálu šlo mimo jiné o to, že několik videoherních novinářek a feministických aktivistek z oblasti informačních technologií obvinilo komunitu hráčů počítačových her ze sexismu a misogynie a výrobce videoher z nerealistického, sexistického zobrazování ženských postav a žádaly nápravu. Odpověď byla okamžitá: ze sociální sítě Reddit, z diskuzních platforem 4chan a 8chan a z herních YouTube kanálů se okamžitě vyrojila armáda uživatelů, která aktivistky obvinila z pokusu glajchšaltovat svobodné prostředí videoher podle zásad kulturní levice a politicky korektní cenzury. Reakce zahrnovaly vše od seriózní diskuze, přes běžné online trollení aktivistek až po neakceptovatelné výhružky smrtí a sexuálním násilím. Alt-Right je totiž postmoderním remixem pravicového narativu, a tak v sobě obsahuje jak stále populárnější myšlenky libertarianismu, svobody jednotlivce a absolutní svobody projevu, tak nově uchopené relikty z minulosti – rasismus, vyhrocený nacionalismus, patriarchální vidění společnosti.

Zoe Quinn|foto: Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International

Čtěte také

Fascinujícím důkazem tekuté povahy postmoderního světa je pak směr, který kauza nabyla poté: rychle se formující hnutí Alt-Right, které v sobě zahrnuje celé spektrum pravicového myšlení s výrazným příklonem k libertarianismu, se z relativně okrajového světa počítačových her postupně přeorientovalo na frontální útok proti politické korektnosti jako takové. Americká progresivistická levice si začala s rostoucí hysterií uvědomovat, že v prostředí, jež dlouho považovala za výsostně vlastní, tedy mezi mladými uživateli internetu, jí vyrostl soupeř, jež navíc používá všechny její zbraně a dokonale si osvojil sarkastický jazyk sociálních sítí, kulturu memů, virálních videí a lavinovitě šířených Twitter trendů.

Hrdinou a prorokem nového hnutí se stal britský novinář řeckého původu Milo Yiannopoulos. Extravagantní, otevřeně homosexuální profesionální provokatér s vystupováním zhýralého dandyho je zároveň důkazem masivního posunu pravicového kontextu od klasického konzervativismu k libertariánství a důsledné obhajobě svobody slova. Yiannopoulos je častým hostem televizních diskuzí, kde zlomyslně, tvrdě, ale zároveň s nezaměnitelnou britskou elegancí kritizuje všechny posvátné totemy nové levice: třetí vlnu feminismu, politickou korektnost a kulturní relativismus. U Alt-Right si Milo v poslední době vydobyl ostruhy také tím, když obrazně řečeno přenesl boj na území nepřítele a na jaře objel řadu amerických univerzitních kampusů s cyklem přednášek s názvem „Dangerous Faggot“ – tedy „Nebezpečný buzerant“.

Milo Yiannopoulos|foto: CC BY 2.0

Pro pochopení humbuku, včetně fyzických útoků a vyhrožování výbušninami, který se okolo této spanilé jízdy odehrál, je třeba si uvědomit, že právě americké univerzity jsou dlouhodobě vůdčí silou v prosazování progresivistických myšlenek nové levice. Na vysokých školách ve Spojených státech se dnes zcela vážně debatuje o takových věcech, jako je zřizování bezpečných zón, kam se můžou studenti ukrýt před jinými (rozuměj nelevicovými) názory, zda je možné mít posttraumatický stresový syndrom z debat na Twitteru či zda snížení teploty kancelářské klimatizace není náhodou znakem šovinistického útlaku.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Z homosexuála, který provokuje vtipy na adresu hnutí Black Lives Matter, současný feminismus považuje za rakovinu a podporuje Donalda Trumpa, tak logicky levicově orientovaným studentům, zvyklým na korektní, sterilní a názorově jednolité prostředí, doslova vybuchovala hlava. Mashupy a kompilace videí, na kterých do běla vytočení bojovníci za rovnostářskou společnost vzteky bez sebe řvou na vždy sarkasticky usměvavého Yiannopoulose, se okamžitě staly vítanou municí v kulturní válce hashtagů, lajků, dislajků a sdílení.

Alt-Right je hnutí, jež se zrodilo z džungle internetu a jako takové nemá jasně pojmenovatelnou ideologii. Najdeme zde všechny odstíny pravicového spektra, od libertariánství po vcelku otevřený rasismus. Není ale pochyb, že Alt-Right je reakcí na dlouhodobé vychýlení amerického kulturního, mediálního a akademického prostoru směrem doleva a zároveň výrazem nedůvěry ve schopnost stávajících politických struktur skutečně reprezentovat zájmy voličů. Skutečnost, že řada lidí sympatizujících s Alt-Right zároveň podporuje Donalda Trumpa není ani tak přihlášením se ke konkrétnímu politickému směru (ostatně Trump sám zatím téměř žádná konkrétní řešení nenabídl). Jde spíše o aplikaci postupů běžných v digitálním prostředí do analogové reality.

Donald Trump |foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Je to ultimátní trolling, obří prank namířený proti establishmentu, kolektivní fuck off směrem ke kulturním elitám a mediálnímu mainstreamu. A sympatizanti nové americké pravice si teď už sami musí odpovědět na otázku, zda toto gesto stojí za to, aby někdo jako Donald Trump získal klíče od Bílého domu a osmi tisíc jaderných hlavic.