Prolomit vlny: Antifašismus je slušnost

S největší pravděpodobností to byli právě neonacisté a fotbaloví hooligans, kteří v sobotu po demonstracích zaházeli Kliniku kamením, kusy betonu a od jejichž světlic vzňala část kavárny. Během útoku jsem byl spolu s dalšími na cestě z demonstrace Iniciativy Ne rasismu směrem na Žižkov. Když jsme svým kamarádům v domě volali z tramvaje, v telefonu jsme slyšeli dopadající kamení a zvuky tříštícího se skla. Na místo jsme dojeli spolu s hasiči, když už bylo po všem. Až na nákladnou opravu oken a výlohy nebyly škody na domě fatální a kamaráda s hlavou rozbitou od letícího kamene pustili ještě tentýž den s několika stehy z nemocnice.

Můžeme být vděční, že to dopadlo relativně dobře, nebo se děsit při představách mnohem horších scénářů. Lidé, kteří byli během útoku uvnitř, zažili na vlastní kůži brutální politicky motivovaný útok. (Vypjatou situaci uvnitř domu popisuje Josef Patočka zde.)
Hned při prvních úklidových a opravných pracích vystřídala šok a vztek radost ze všeobecné podpory. V okamžiku byla rozbitá okna zabedněná, rozdělily se hlídky a chodila nová a nová vyjádření solidarity a nabídky praktické pomoci. Zpráva pro média byla jasná, opakovali jsme ji stále dokola: „Děkujeme za podporu. Nenecháme se zastrašit. Klinika je silnější než před útokem.“
Kdo byl v neděli odpoledne na spontánně svolaném shromáždění a viděl, jak lidé píšou křídami vzkazy na dům a zapojují se do prací na zahradě, mohl se přesvědčit, že to nejsou jen fráze.

Čtěte také

V létě 2014 jsem se účastnil symbolického obsazování chátrajícího domu na Pohořelci. Přišli jsme v oblecích a bílých košilích a z oken jsme vyvěsili transparent „Squatting je slušnost“. Chtěli jsme tím posunout vnímání squattingu ze strany veřejnosti a ukázat, že nebezpečím pro společnost nejsou lidé, kteří upozorňují na zanedbávané nemovitosti a zakládají alternativní prostory, ale ti, kteří vydělávají na ničení majetku, který by mohl sloužit všem. A o pár měsíců později se v souvislosti s Klinikou ukázalo, že se náš cíl částečně podařil.

Sociální centrum Klinika v Praze 3 po útoku neznámých pachatelů|foto: ČTK

Jestli má česká společnost být dobrým místem k životu, je potřeba zbořit další předsudek. Totiž že antifašisté jsou stejní jako neonacisté, jen jim nad hlavami vlají jiné vlajky. S tímto přehlíživým přístupem médií, politiků i běžných lidí jsme se postupně dopracovali k tomu, že výroky, které jsme doposud slýchali jen na miniaturních shromážděních a obskurních webech, se postupně rozšiřují do mainstreamu. A létající kameny, které jsme dosud vídali jen na videích ze zahraničí nebo z 90. let, sviští mnohým z nás kolem hlav. Jiří Ovčáček tenhle starý stereotyp po útoku na Kliniku znovu osvěžil, když řekl, že „je bezpodmínečně nutné téma migrace sebrat z rukou extremistů pravicových i levicových“.

Jenže pomoc lidem na útěku a zapalování domů není to samé. Z těch dvou věcí je nebezpečná pouze ta druhá. A pokud chceme žít ve společnosti, kde bude nad vzájemným násilím převládat vzájemná pomoc, musíme se o to přičinit všichni. Antifašismus je slušnost.

Jakub Ort se podílí na fungování prostoru Klinika. Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autorů.