Prolomit vlny: Čeští queer hrdinové uvázli v pasti stereotypů

6. únor 2014

Minulý týden vstoupil do kin debut Ondřeje Sokola Krásno. Ať už si o kvalitách černé komedie odehrávající se v Šumperku myslíme cokoli, minimálně v jednom je její vzkaz jasný, řadí se k hojné filmové úrodě zobrazující sexuální menšiny stereotypně a účelově.

Dvojice pohřebáků Roden–Plesl je exotická sama o sobě. Připomíná otcovský vztah budoucího zabijáka s výrazně mladším, jemným a útlocitným kolegou, který se od zkušenějšího učí funebráckému řemeslu. Míra extravagance během filmu graduje v krátké scéně zjištěním, že oba muži tvoří pár. Gay prvek je tady použit uměle a především účelově pro pobavení publika. Snímek Krásno se ale bohužel příliš neliší od ostatní tuzemské produkce, která aspekt homosexuality nějak zpracovává. Nějak znamená okrajově, epizodicky, zpravidla v přehnaně komickém nebo tragickém vyznění.

Analýzou gay postav v českých filmech a seriálech se nedávno zabýval sociolog Zdeněk Sloboda z Katedry žurnalistiky FF Univerzity Palackého v Olomouci. Čeští queer hrdinové jsou podle něj buď „ztracené duše“, nebo tzv. „hláškonoši“, zřídkakdy jsou pak normální. V prvním případě postavy svou sexualitu řeší jako něco negativního, divného, něco, co je trápí. Sem patří třeba film Šeptej, některé nekonečné seriály typu Velmi křehké vztahy, případně snímek Venkovský učitel. I když filmu Bohdana Slámy, stejně jako road movie Karin Babinské Pusinky, nelze upřít kvality v tom smyslu, že z českých queer hrdinů strhli nekompromisní nálepku deviantů a alespoň naznačili snahu vykreslovat queer charaktery vážně a uvěřitelně.

03056816.jpeg

„V druhé skupině ‚hláškonošů‘ se gayové a lesby používají jako atraktivní věc, někdo, kdo má do příběhu přinést humor, je exotický, kdo je v zásadě úchyl. To je třeba postava návrháře Huga z Ošklivky Katky. Další takovou postavou jsou ti dva z Nudy v Brně, kteří si mezi sebou udělají coming out a jsou to takoví dva ňoumové. A pak možná Morávkův další film Hrubeš a Mareš, kde hlavní postavy sice nejsou gayové, ale gay čtení tam je hodně patrné. Je tam Hana Zagorová, oba se mají rádi a jsou heterosexuálně disfunkční.“

Čeští scenáristé pak i v případě tzv. normálních queer postav zpravidla jejich úlohu omezují na téma coming outu, nechávají je tragicky zahynout nebo je z děje vyšachují jiným způsobem. S myšlenkou, že by v českém prostředí vznikl snímek nebo seriál, který by queer postavy nepoužíval pouze jako křiklavý a humorný doplněk do celkové mozaiky díla a kde by queer hrdinové řešili situace reflektující aktuální dění v rámci LGBT komunity, zatím rozhodně nemůžeme počítat.

Z poslední doby to dokazuje třeba i seriál Gympl, kde hraje teatrálně vykrouceného hospodáře Milan Šteindler. Přitom je potřeba počítat s tím, že na rozdíl od filmů mají seriály daleko početnější diváckou obec. Jak upozorňoval filmový kritik Kamil Fila ve sporu s Filipem Renčem kolem seriálu Sanitka 2, stereotypizace může být nebezpečným hybatelem názorů publika. Navíc jde-li o televizní publikum, které spíše konzumuje, než aby viděné kriticky reflektovalo. Zbývá nám tak doufat, že některý z budoucích tuzemských počinů půjde ve stopách zahraničních snímků a seriálů typu Život Adele, Klub poslední naděje nebo Please Like Me a čeští tvůrci se vymaní z šablonovitých a divácky poplatných schémat.

03056809.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.