Prolomit vlny: Dělníci, kamarádi! Na koho při oslavách listopadu 89 zapomínáme

9. červen 2016

„Myslíme na dělníky a dělnice pracující v podmínkách urážejících lidskou důstojnost. Na mladé rodiny bez bytů. Na důchodce a všechny sociálně slabé a potřebné. Na nezasloužená privilegia mocných…“ Ne, to nejsou slova z nějakého ultralevičáckého pamfletu ani tisková zpráva odborů. To jsem citoval prohlášení vysokoškolských studentů z 20. listopadu 1989.

V dalším prohlášení s názvem „Dělníci, kamarádi“ už volali studenti emotivně a zcela otevřeně: „Potřebujeme vás! Potřebujeme vás nejvíce ze všech a jako nikdy předtím! Voláme SOS!“

A dělníci jejich volání vyslyšeli. Aktivně se přidali k demonstracím, organizovali stávkové výbory a komunistického bosse Štěpána, který jim vykládal o tom, že patnáctileté děti nesmí rozhodovat o dění v zemi, otevřeně vypískali. Když do generální stávky 27. listopadu vstoupilo 80 % podniků, byla to neklamná známka toho, že tehdejší režim je v koncích.

Pětadvacet let po listopadu 1989 se u nás ustálila paměť, podle níž za úspěch sametové revoluce vděčíme především studentům a umělcům. Není to tak docela pravda. Přestože studenti a herci sehráli bezpochyby zásadní roli, definitivní zlom přišel teprve ve chvíli, kdy režim pochopil, že za ním nestojí ani lidé, jejichž jménem tak rád mluvil a jejichž zájmy údajně hájil.

03255135.jpeg

Od té doby se změnilo mnohé. A byli to právě dělníci, kteří mnohdy volali o pomoc. Když přicházeli o práci, když dravci raného kapitalismu tunelovali jejich továrny nebo když při pohledu na výplatní pásku mohli o svobodě volně cestovat dál pouze snít. Jejich volání ale už nikoho nezajímalo.

Když nedávno jeden z listopadových studentů Pavel Žáček kandidoval do senátu s heslem „Hájím myšlenky listopadu 89“, přemýšlel jsem, kolikrát asi od té doby myslel na sociálně slabé a potřebné nebo na dělníky pracující v podmínkách urážejících lidskou důstojnost. Byla to tehdy jen falešná strategie, jak dostat dělníky na svou stranu, nebo na skutečné myšlenky listopadu 89 zkrátka vítězové rychle zapomněli? Ať už je pravdivá odpověď jakákoli, příliš povzbudivá není.

Až si v těchto dnech budete připomínat znovunabytí svobody, vzpomeňte si i na ty bezejmenné z továren, fabrik a provozů. Dlužíme jim to za rok 1989. A možná ještě víc za naši lhostejnost v následujících letech.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka