Prolomit vlny: Jsem veganka. Ano, i na Vánoce

17. prosinec 2014

A tak tu máme zase Vánoce. Svátky narození křesťanského mesiáše. V kontextu české společnosti, která se hrdě chlubí třetím místem v podílu ateistů na světě, je však přesnější mluvit o svátcích rodinných návštěv, nějakých těch dárků a především nevídaného obžerství. Ovšem jak pro koho.

Řadím se mezi 2 % české populace. Nemám tím na mysli příslušnost k sexuální menšině ani členství v Mense. Pominu-li několik omylem snědených želatinových bonbonů, už asi deset let nekonzumuju žádné produkty z usmrcených zvířat. Pro své okolí představuju podivný úkaz. Někteří mými stravovacími návyky zdůvodňovali můj menší vzrůst, jiní světlý fototyp kůže. Ti méně rýpaví jen suše prohodili: „Vždyť přece skoro každá holka drží nějakou dietu.“ Skutečný rozruch však přišel až ve chvíli, kdy jsem se rozhodla vypustit veškeré živočišné produkty a přejít na veganství.

03274845.jpeg

Vegan je podle stereotypních představ nejspíš rachitický požírač syrových klíčků. Ve skutečnosti spíš platí, že co vegan, to labužník. Když klíčky, tak jedině zprudka osmažené na kari! Ne nadarmo se traduje, že vegani a veganky tráví mnohem víc času vařením než zbytek populace. A co se rachitismu týče, o nesmyslnosti této fámy snad nejlíp vypovídá fakt, že řadu veganů najdeme mezi vrcholnými kick- a thaiboxery. Kromě spotřebního chování se však životní styl veganů obvykle moc neliší od zbytku populace. A dokonce slaví i Vánoce.

Veganské Vánoce zpravidla začínají překážkovým během. Cílem této disciplíny je vyhnout se pohledu do kádí s polomrtvými kapry, kterým už není nijak pomoci, neuklouznout na rudé ledovce, která kádě obklopuje, a nevrazit do dědy s přidušenou rybou v síťovce. Druhou, neméně náročnou fází jsou sváteční obědy u příbuzných. Kde jsou ty časy, kdy se o Vánocích chroupaly sušené křížaly a jedla se hrachová kaše! Mezi tácy s máslovým cukrovím pátrám po míse s ovocem. Jako nevděčná návštěva ohrnuju nos nad bramborovým salátem, který se v našich končinách připravuje s hromadou majonézy a kousky točeňáku. Poté co odmítám kapra („Vždyť ryba není maso!“), řízek („A kuře taky nesmíš?“), vinnou klobásu i párek („Vždyť to nevidělo prase ani z rychlíku!“), přijímám s povděkem obsah sáčku s mraženou zeleninou, narychlo rozehřátý v mikrovlnce.

03274846.jpeg

Třetí fáze se odehrává těsně po Vánocích. Zjišťuju, že mám po návštěvách příbuzných o dvě kila méně. Zatímco masožrouti potí krev ve fitness centrech, já si zadělávám na knedlíky k veganské svíčkové a peču bábovku. Příští rok, až zase pojedu k příbuzným, si ji navařím s sebou, do kastrůlku.

Průměrný Čech loni spotřeboval téměř 75 kg masa a více než 5 kg ryb. Přílišná konzumace masa má nejen zdravotní, ale zejména environmentální důsledky. Produkce jednoho kilogramu hovězího s sebou přináší až 30 kg emisí CO2. Zvířecí velkochovy jsou zodpovědné za pětinu až šestinu celkové produkce skleníkových plynů. I částečné omezení konzumace živočišných výrobků může znatelně pomoci v boji proti globálnímu oteplování.

autor: Vendula Prokůpková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka