Prolomit vlny: Mariánský sloup nestavět. A když, tak i se sochou žižkovského anarchisty
Znovuvztyčení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze je znovu ve hře. Argumenty nejhlasitějších odpůrců i příznivců znějí většině lidí cize. Jejich slovník jako by se zastavil v době staletí starých náboženských a politických sporů, do kterých se chce málokdo zaplétat. Přesto je snaha o obnovení sloupu politickou záležitostí, která se týká nás všech.
Raně barokní sloup byl postaven po třicetileté válce v roce 1652 jako poděkování za zachování města při dobývání Švédy. Pro mnoho lidí se ale během staletí stal symbolem potlačení českých protestantů a pobělohorského období násilné rekatolizace. Když v roce 1918 padla monarchie, uspořádal žižkovský anarchista Franta Sauer s pomocí místních hasičů happening, při němž se sloup skácel k zemi za sborového zpěvu: „Dobrou noc, má milá, dobře spi, nechť se ti zdávají sladké sny...“
Uměleckou hodnotu sochy lze popřít těžko, stejně jako je obdivuhodné nadšenecké úsilí Společnosti pro obnovu mariánského sloupu. Argumenty odpůrců naproti tomu mohou odradit i liberálně smýšlející veřejnost, která k římskokatolické církvi nechová žádné sympatie. Výrazy jako „poněmčení“ nebo „jezuitská genocida“ už dnes nejsou běžnou součástí veřejné diskuse a je to tak dobře.
Kdo sleduje kroky římskokatolické církve pod vedením Dominika Duky, může jednoduše rozpoznat, jak sloup zapadá do jeho dlouhodobé politiky. Katolicismus se v této strategii stále pevněji přimyká ke konzervativním a nacionalistickým politickým proudům. Jde o oboustranně výhodnou spolupráci: katolická církev dodá vyprázdněné politice vznešenost tradice a vůni kadidla a dostane za to místo ve veřejném prostoru a nerušené nakládání s restitučními penězi. Příkladem může být spojenectví Duky a prezidenta Zemana, očerňování uprchlíků nebo Pochod pro život, který byl ještě před pár lety doménou nejkonzervativnějších kruhů katolické církve a dnes už ho oficiálně podporuje nejen arcibiskup, ale i prezident nebo pražský magistrát.
Duka tvrdí, že obnovení sloupu je aktem čistě kulturním, nikoli politickým. Jenže každý pomník má svůj politický rozměr. A politickým kontextem obnovy sloupu nejsou jen události patnáctého a začátku dvacátého století, ale i stále viditelnější mocenské ambice špiček české katolické církve. Znepokojivá je i paralela se sochou madony oslavující osvobození Iberského poloostrova od „islámské nadvlády“ při bojích o reconquistu, kterou Duka nabídl ve Zpravodaji pražské arcidiecéze. Nedořekl už ovšem, že například židé se tehdy těšili větší toleranci ze strany muslimských Maurů než španělských katolíků, za jejichž vlády rozkvetla moc nechvalně proslulé inkvizice. To jistě není dobrý model pro smíření, o kterém sám Duka v souvislosti se sloupem tolik mluví.
Mariánský sloup by na Staroměstském náměstí stát neměl, a to i z respektu ke gestu žižkovského anarchisty Františka Sauera. Politický význam totiž nemá jen stavění pomníků, ale i jejich strhávání. A v tomto případě nešlo o pouhý vandalismus, ale o demonstraci hodnot, které sluší demokratické společnosti víc než monumenty katolické monarchie. Jmenovat můžeme trvání na sekulárním charakteru společnosti, odpor k autoritářskému náboženství i politickému zřízení, svobodomyslnost, rovnostářství a v neposlední řadě ironický odstup od tradice a symbolů moci.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Co se sloupem, pokud bude opravdu obnoven? Vyzývat k jeho stržení zde jistě nebudu. Ale nabízí se možnost obohatit Staroměstské náměstí postmoderním sousoším. Sloup by byl doplněn o sochu Franty Sauera, který by v rukou třímal lano, jehož smyčka by obepínala sloup. Nešlo by samozřejmě o nic politického. Byl by to čistě kulturní akt, který by na jednom místě smiřoval různé tradice a připomínal by význam pražské anarchistické bohémy, ze které vzešly takové poklady české kultury, jako je Haškův Dobrý voják Švejk.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
