Prolomit vlny: Může vůbec žena ve spojitosti s mateřstvím udělat něco správně?

30. červen 2016

Každá žena začne od určitého věku přemýšlet a plánovat mateřství. Ta potřeba přichází zevnitř, ale také zvnějšku, od společnosti. Malým holčičkám kupujeme panenky a kočárky a vysvětlujeme jim, že jednou budou mít opravdová miminka. A většina žen si v dospělosti také děti pořídí.

Pokud žena váhá nebo odsouvá mateřství na později, začne se tlak od společnosti zvyšovat. Porodit dítě jako by náhle byl její jediný úkol a bez něj nebyla plnohodnotným člověkem a členem společnosti. Problém je, že i když žena tento úkol splní, negativní tlaky pokračují.

Nikdy se pochopitelně nezavděčíte všem. Vždycky se najde někdo, kdo bude kritizovat váš postup. Přesto se mi zdá, že laťka je pro ženy nastavena tak vysoko, že ať se snaží, jak se snaží, jako by nikdy nebyly dost dobré. Podívejme se tedy na nejběžnější kritiku.

Nejčastější je v naší zemi tradiční model, kdy žena zůstane s dítětem na rodičovské dovolené několik let. Kdo to zažil nebo pozoroval ve svém okolí, ví, jak nesmírně náročná je to práce. Přesto se najdou lidé, kteří si myslí, že rodičovská je skutečně „dovolená“. Podle nich se žena fláká doma, dítě si způsobně hraje v ohrádce, ona má nohy na stole, popíjí kávu a čte si časopis. Nechá se živit manželem nebo partnerem a ještě vysává stát o sociální dávky.

V poslední době se víc žen vrací do práce dřív než po třech letech, podnikají nebo pracují na částečný úvazek. Často se pak dozvědí, že jsou krkavčí matky: „Na co sis teda to dítě pořizovala, když se mu nechceš věnovat a jen ho odložíš do nějakého odcizeného zařízení, kde dítě trpí, zatímco ty si buduješ kariéru?“ Takže zase špatně.

03625786.jpeg

Další kritika míří na děti ve veřejném prostoru. Chceme, aby ženy rodily, aby nám civilizace nevymírala, ale pak nás těmi dětmi moc neobtěžujte. To krásně ukázala nedávná debata o tom, zda děti patří do kaváren. Tak já nevím, patří lidi do kaváren? Vypadá to, že chceme co nejvíc dětí, ale pak s nimi mají rodiče zůstávat zavření doma, maximálně smí na speciálně vyhrazená místa, ale hlavně ať kolem ty děti moc neběhají a nedělají zvuky, to některé lidi příliš obtěžuje. Podle některých děti do veřejného prostoru prostě nepatří.

Aby ženu nikdo nekritizoval, zdálo by se, že je snazší děti nemít, že ano? Chyba lávky! To je ta nejhorší varianta, kterou může žena zvolit. Sami tušíte, co následuje – je to sobecká kariéristka. Chce se jen bezostyšně bavit a flákat, není schopná a ochotná vzít na sebe nějakou zodpovědnost. Neplní základní úkol ženy, a tím pádem je nějaká vadná.

Čtěte také

Samozřejmě teď trochu přeháním. Existuje dost těch, kteří si žen a především matek velmi váží a podporují je v jejich volbách. Vznikají krásné věci jako dětské skupiny, dětské koutky v různých veřejných zařízeních, kulturní akce speciálně pro rodiče nebo vlastně pro kohokoli, ale myslí se na to, že mohou dorazit i děti. Takové trendy je třeba vyzdvihovat a chválit.

A naopak se ozvat, když někdo matky kritizuje, ať udělají cokoli. Pokud totiž opravdu chceme, aby se nám rodilo víc dětí, měli bychom matky mnohem víc podporovat, ne je neustále ponižovat, ať se rozhodnou vést svůj život jakkoli.

autor: Irena Buršová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.