Prolomit vlny: O psech značkových a neznačkových

Za první republiky byli nejžádanější foxteriéři, po válce pod vlivem knihy Lassie se vrací naopak dlouhosrsté kolie. Na konci 80. let se do módy dostali labradoři a zlatí retrívři, filmové hity 90. let zase způsobily, že se psí boudy začaly plnit dalmatiny a německými ovčáky. Módní a herecké celebrity přivedly před časem do kurzu čivavy a jiné malé psíky, popularitě se těší i donedávna neznámi ridgebackové a především Jack Russell teriéři. Všichni tito módní psi mají jedno společné – jedná se o registrovaná psí plemena, ke kterým se vážou pevně stanovené standardy. Co plemeno, to značka, přesně definovaný vzhled a povahové rysy. Ačkoli psí trendy znatelně vévodí i dnešním parkům a ulicím, něco je dnes přece jen trochu jinak.

pes, smutný buldoček|foto: CC0 Public domain

Mladý pár venčící voříška v parku v samotném centru naší metropole – před několika lety možná ještě bizarní úkaz. Dnes kříženci okupují i ty nejluxusnější čtvrti. Pajdavý vořech z ulice už není výsadou punkerů či radikálních ochránců zvířat, nýbrž plnohodnotnou součástí mnohých středostavovských domácností. „Neznačkoví“ psi jsou prostě in a zvláště pak ti z útulků. Sociální sítě plní odkazy na opuštěná štěňátka k adopci, pořady s psími nalezenci má dokonce i kdejaká internetová televize. Některé útulky mohou popularitou téměř konkurovat chovným stanicím. V tom pražském v Troji se průměrný psí nalezenec „ohřeje“ sotva 14 dní.

A jak si tento trend vysvětlit? Jak ukázaly sociologické studie, současná mladá generace se vyznačuje tím, že neklade důraz na statusové symboly. Mezi ně doposud patřilo i vlastnictví čistokrevného psa s průkazem původu. Rostoucí popularita malých designérů, second handů nebo třeba farmářských trhů nasvědčuje, že lidé pozvolna odvrací pozornost od velkých značek. Nahrazuje je zájem o věci, které jsou originální a nemasové. Snad i proto u některých pejskařů vítězí svérázní kříženci nad standardizovanými plemeny.

Ať už je původ tohoto trendu jakýkoli, není snadné mu odolat. Autorka těchto řádků přitom dobře ví, o čem mluví, sama je už pět let majitelkou útulkového vořecha.