Prolomit vlny: Pokusy o revoluci v Bosně a Turecku neskončily

Nesilnější protesty a pokusy svrhnout vládu v Bosně a Hercegovině se odehrály už začátkem února, nejen podle BBC ale menší protesty v mnoha městech stále pokračují. Lidé se na řadě míst scházejí každé poledne, aby připomněli médiím olbřímí rozdíly mezi příjmy politiků a průměrnou mzdou, která je v Bosně okolo 400 eur měsíčně (podle webu Wealth-X vlastní 85 bosenských nejbohatších oligarchů majetek v hodnotě 9 miliard), a aby debatovali o tom, jak zemi vyvést z chaosu. K rezignaci se zatím podařilo přimět jen vedení několika měst a jednoho kantonu.

Protestující se obracejí na Evropskou unii, podle nich jsou za stav v Bosně její představitelé spoluodpovědní, komplikovaný systém prý pomáhají udržovat i ustanovení daná daytonskými mírovými dohodami. Aktivisté by unii rádi přiměli k tomu, aby se od jejich vlády distancovala. „Evropo, s námi bys měla mluvit,“ dá se často číst na transparentech v bosenských městech.

Šéfka unijní diplomacie Catherine Ashtonová před několika dny přímo v Sarajevu řekla, že EU je připravená Bosnu podpořit v úsilí nastartovat ekonomické a sociální reformy, konkrétní ale nebyla. Mnoho bosenských spolků si uvědomuje, že EU neholduje intervencím, ale spíš podporuje země v řešení jejich vlastních problémů. Bosňané si nejspíš budou muset pomoct sami. Řada spolků se teď věnuje organizování plén, na nichž se lidé učí společně formulovat svoje požadavky a osvojit si různé techniky protestu.

Republika Bosna a Hercegovina|foto: Emanuel Macoun

I v Turecku, kde se o napjatý vztah mezi veřejností a vládou místní mainstreamová média cíleně nezajímají a v poslední době se informace o něm i v zahraničních sdělovacích prostředcích objevovaly se slábnoucí intenzitou, znovu vypuklo násilí v ulicích. Podle mnohých zpráv si řada Turků myslí, že to nejhorší teprve přijde. Před několika dny zemřel čtrnáctiletý Berkin Elvan zraněný loni v létě během protivládních protestů policií. Není jediný, za jehož smrt veřejnost viní státní aparát.

Protesty v Turecku začaly už minulé léto, veřejnost si dlouhodobě stěžuje na autoritářské způsoby premiéra a jeho vlády a řadu korupčních skandálů. Vztek v Turecku rozdmýchává také skutečnost, že místní média události často nepokrývají, informace o tom, co se v zemi děje, je tak snadnější získávat z Facebooku, Twitteru a YouTube.

Situace v Bosně i v Turecku jsou jedněmi z mnoha současných reakcí na to, co The Economist ve svém aktuálním čísle (15.–21. březen 2014) nazývá novým věkem „kumpánského“ neboli klientelistického kapitalismu. „Boom, který vytvořil novou třídu oligarchů, ale také stvořil její Nemesis, novou, vzdělanou, městskou střední třídu, která platí daně a zasazuje se o změnu. To je něco, co autokraté a volení vůdci na vlastní nebezpečí ignorují,“ končí text popisující fungování klientelismu v různých částech světa. Toto zvolání se ale ve světle událostí v Bosně zdá být přinejmenším optimistické, protestující v této zemi jsou velmi často spíše příslušníky zbídačené chudiny než rozezlené střední třídy. Heslem protestující veřejnosti by klidně mohlo být: když nic nemáš, nemáš ani co ztratit.

Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan|foto: ČTK/AP