Prolomit vlny s Petrou Hůlovou: Kýč Krymská

30. duben 2015

Jako by se v Praze v posledních letech něco probouzelo. Jako by se vracelo něco ze síly počátku 90. let, kdy byla Praha energetickým centrem Evropy, aby pak na téměř dvě dekády usnula v narkoleptickém limbu nekritického budování kapitalismu, workoholismu pro prachy a pro workoholismus samý. Lidem se to logicky zajedlo. Mladým lidem jako prvním, mají nějak na tyhle věci buňky.

To, co bylo pro rodiče generace narozené v devadesátkách vykoupením z nehybné a nesvobodné éry komunismu, byť v podobě nonstop stresu a dření pro firmu, je pro jejich děti jen nonstop stresem a dřinou bez přívlastků, zvlášť pokud je smysl toho všeho v háji.

Dnešnímu nespokojenému mládí vytýkají absenci zkušenosti s komunismem. Neprávem. Právě ta jim totiž umožňuje vidět současnost nemilosrdně, podobně jako studentům v roce ’89 umožnila jejich nezkušenost s „tvrdým komunismem 50. let“ bouřit se proti něčemu, s čím byli jejich „zkušenější“ rodičové ve velké většině případů srozuměni.

Čtěte také: Autoři neologismu normcore: Umělci a spotřební značky se dnes chovají stejně

Teď je „zkušenou“ generací generace studentů stávkujících v devětaosmdesátém. Ta, co plnila svou tvůrčí energií Prahu 90. let, a byla to energie do jisté míry telecí. Energie radosti z možností a přesvědčení, že je tak nějak vyhráno forever.

03351665.jpeg

Dnešní „druhá míza alternativy“ je více kritická než oslavující a má to o to těžší, že proklamace typu „žít si po svém“, „nenechat se svázat“ a „být svůj“, které v 90. letech nesly jakési sdělení, jsou dnes vytunelované reklamní slogany, a tedy žvásty bez obsahu sloužící výhradně podpoře prodeje nějakého krámu. Dobře víme, že mainstream má nezničitelnou schopnost vykousnout jakoukoliv alternativu, a to jak ve smyslu vytunelování, tak v teenagerovsko-havlovském smyslu polibku smrti.

Napadlo mě to v poslední době v souvislosti s Krymskou ulicí, kde máme s Lukášem Havlenou podnik.

O Krymské ulici v Praze je teď slyšet ze všech stran. Nablblé články v nablblých celostátních denících, stejně jako weby pro turisty, bájí o „fenoménu“ téhle vršovické ulice. Krymská přitom není zajímavá tím, že je in a trendy, ale tím, proč k tomu došlo. Ty podniky tam primárně nevznikly proto, aby generovaly zisk, ačkoli bez něj to v podnikání nejde, a našli si je lidé, kteří vyznávají jisté hodnoty. Hodnoty alternativní těm mainstreamovým a nebudu tady dělat úču, abych vám o nich kázala. Je fascinující, jakým šestým smyslem si mainstream tahle místa vyčmuchá a prostřednictvím labelu „trendovatosti“ prodá kancelářským krysám jako další reklamu na zážitkový produkt „buď svůj“. Ten spočívá v tom, že „jsem svůj“ nikoli proto, že dělám něco, v čem vidím smysl, ale protože chlastám v tom správném podniku.

Krymská vznikla na ideji komunity a společném zájmu. Mainstream jde po takovéto idealistické romantice jako slepice po flusu, je jeho surovinou pro výrobu kýče. Mohlo by to být jednomu šumák, ale není, protože když v podniku hustota těch, co přišli jen proto, aby se cítili in, přeroste určitou mez, vypadá to tam pak jak u blbejch. Zatím dobrý, ale nemusí to zítra celá Praha nutně jenom z hecu přijít zkontrolovat. Prostě to vůbec není nutný.

autor: Petra Hůlová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.