Prolomit vlny s Petrou Hůlovou: Přestaňme se tvářit nadřazeně vůči těm, kdo se bojí uprchlíků

6. srpen 2015

Česko je po etnické stránce nejhomogennějším evropským státem a stále ještě platí, že kráčí-li ulicí černoch, někdo se za ním zpravidla otočí. Češi na jinakost zkrátka nejsou zvyklí. Něco jako když moje pětiletá dcera ukázala na fotografii zahalené ženy v novinách a řekla: „Mami, kdo to je? To je lupička? Já se jí bojím.“ Z televize znají lidé protesty imigrantů z francouzských a britských velkoměst a mají obavy, že to bude v Čechách časem stejné. Argument, že tu muslimů máme málo, zní jako prosté odkládání problému na „potom“ a děsí svou lehkovážností. Co musí zaznít, je, jak se chceme poučit z francouzských riotů, jak chceme předejít tomu, aby imigranti požadovali v budoucnu ve svých čtvrtích zavedení islámského práva, jako se to děje v některých francouzských a britských městech, a především jak zabráníme vzniku ghett, která jsou spouštěčem těchto problémů.

Lidé si zaslouží trpělivé vysvětlování toho, jak různorodost obohacuje, a k tomu ubezpečení o tom, že se elity zasadí o to, aby byla tato rozmanitost vždy předdefinována našimi domácími hodnotami: rovnoprávností žen, podobou našeho práva atd. Neboli bát se, že bude dejme tomu na pražských periferiích časem platit šaría, ženy budou pod pohrůžkou otců chodit zahalené a podstupovat obřízku, je z tohoto důvodu irelevantní. To nedopustíme, měla by říci elita, a to i ta mladá levicová kolem deníku Referendum a kulturního čtrnáctideníku A2, do níž se tu trefuji především.
A vy, Nováci, si zvykejte, že jsou lidé, co chodí v hábitech a nejedí knedlíky. Jsou v tísni a potřebují pomoct.

Čtěte také

Udělejme si teď krátký exkurz k demonstraci „Za solidaritu s uprchlíky a proti šíření nenávisti“, prozatím největší akci svého druhu v Čechách. Model chování elity, jež činí svým vystupováním medvědí službu svým cílům, tedy vhání své potenciální ovečky do Okamurova náručí, se tu opakuje v malém.

Organizátorem této demonstrace byla žena, jejíž indiánské jméno by znělo „Dizástr“. Muslimka Romana Červinková, která na svém blogu píše např. toto: „... muž, se kterým jsem si povídala o svém studiu, mi začal bezděčně sahat na stehno. A já začala cítit, že bude potřeba šátek nosit (...) šátek je jakousi zdí, která mi zaručuje, že se se mnou muži baví s respektem.“ Šátek se tu neobhajuje jako fetiš vyžadovaný Koránem či důkaz víry, ale je tu vlastně českým ženám jaksi obecně doporučován jako preventivní pomůcka pro funkční komunikaci s opačným pohlavím.

03296183.png

Opravdu chceme mít na vývěsním štítu snah o de-extremizaci protiuprchlických vášní tento anti-emancipační esencialismus? Ženu, která obhajuje fakt, že svědectví jednoho muže se v Koránu rovná svědectví dvou žen proto, že je to založeno na – cituji – „jejich přirozených vlastnostech, protože její pozornost je zaměřena na postavení matky a paní domu“? Řečnická otázka: To se subjekty, jež se k demonstraci připojily, nezajímaly o organizátorčiny názory? Pravda bude myslím prozaičtější. Pokud má podivuhodný názor muslimka, je třeba jej ve jménu tolerance ctít tak, jak je, pokud má nemožný názor paní Nováková, co křičí, ať muslimové táhnou, je na místě ji zesměšnit a dehonestovat. Oni, ti kulturně odlišní, ať si jsou, jací chtějí, ale našinci, Češi, jsou povinováni být jako my, tolerantní a uvědomělá levicová elita.

Čtěte také

Nejsou a nebudou! Tak je to třeba chápat a pracovat s tím, než se trhlina mezi světem Novákových a mladé levice stane oceánem mezi dvěma izolovanými kontinenty, respektive mezi Eurasií a dejme tomu Kurilskými ostrovy.

Autorka je česká spisovatelka, držitelka Magnesie Litery a Ceny Jiřího Ortena. Od dubna 2015 je externí spolupracovnicí Radia Wave.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

autor: Petra Hůlová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.