Prolomit vlny s Vladimirem 518: Kočka pod kapotou aneb Twitter jako zmutované haiku

28. červenec 2015

Twitteru se věnuju bez většího zájmu a dalo by se i říci, že s naprostou nahodilostí. Přesto je mi jeho formát neskutečně sympatickej a vlastně můžu s nadsázkou konstatovat, že mi tohle ptačí pidlikání připomíná moderní formu tradičních krátkých japonských básní haiku. Jen nám ten poetickej tvar pod rukama trochu zmutoval, ztechničtěl a nechal se prošpikovat železem jako kultovní Tetsuo.

Moje nepřesný přirovnání sleduje jedinej cíl a tím je podobnost tweetů a krátkých básní v překrásném omezení počtu znaků. Buď krátkej a výstižnej, pokud chceš bejt vtipnej, tak rychle, spam se nečte a linky moc nerozklikávaj. Pokud chceš bejt kosmickej, musíš malovat jen za pomoci několika slov. Podobně jako haiku.

– Muž v Petrohradu zemřel, když se snažil sníst svůj tablet.
Lesk a bída naší doby je podle mě stejně lesklá a bídná jako všechny dekády minulosti. Extatickej podivín dřívějška si akorát na rozdíl od žraní vyspělý elektroniky musel vystačit s tlustou knihou potisklou jedovatou tiskařskou černí.

– Muž, který přespával v psí boudě, se vrhl do Rokytky a policistům uplaval.
Svůj profil na Twitteru jsem začal používat ke sběru titulků z denního tisku, webů a tak podobně. Je zajímavý, že častým aktérem mnoha skandálů je Muž.
– Muž na Letné onanoval v koruně stromu. Chtěl jsem to zkusit, hájil se.
– Muž našel ve Vysočanech týden starou mrtvolu, tak ho vrah také zabil.

Tento Muž, v mých očích vystupující už jako jedna konkrétní postava, je schopen napáchat neuvěřitelný množství absurdit, včetně toho, že několikrát do měsíce zemře.
– Muž z Bohnic se omylem střelil do hlavy, v bytě měl i kulomet a granát.
Popravdě tenhle typ článků ani neotvírám, stačí podobně fantastickej titul. Dřív bychom podobný hesla slyšeli pořvávat vychraptělý novinový kameloty v podchodech metra. Dnes je hladíme palcem na svých mobilech a posouváme po obrazovkách jako titulky nějakýho hodně zvláštního filmu.

– Mňouká mi auto, stěžoval si řidič. Kočka pod kapotou ujela sto kilometrů.
Zní to jako dadaistické heslo. Jako Voskovec s Werichem na heroinu.

– Kvůli dluhu běhal po Dejvicích s mačetou v ruce, jako štít měl satelit.
Realita je nakonec vždy ještě víc imaginativní než všechny výplody kreativních mozků dohromady. Nejbláznivější povídky píše vesmír sám.

– 19letý mladík deset minut nahý onanoval na hlavním pódiu Hip Hop Kempu. Později policii uvedl, že za to může chyba v matrixu.
To tak nepochybně bylo, věřil bych mu. Život je pes a nástrojem pomsty se můžou nakonec stát ty nejméně očekávatelné postavy panoptika.

– Bábo, dej sem peníze, hrozil trafikantce. Dostal lahví po hlavě a utekl.
Muž mezitím bohužel zestárnul a začal nezřízeně chlastat.

– Dědeček se čtyřmi promile vyklopil kojence z kočárku a spadl na něj.
Sám sobě připadám často neskutečně směšnej a veškerou vážnost, kterou vyžadujeme sami po sobě i po ostatních, bychom si nakonec snad i mohli odpustit. Naše velkoměsto je vesnice, naše inteligence nestačí ani k rozlousknutí základních otázek bytí a pravděpodobně i lokální sexuální náčiní není zrovna v nejsilnější evoluční periodě.

– Ugandští muži si stěžují na kondomy, jsou pro ně příliš malé a krátké.
No tak jistě.
– Nigerijec prohlásil, že nevěří v Boha. Tak ho zavřeli do blázince.
Logicky.

Čtěte také

autor: Vladimír 518
Spustit audio