Prolomit vlny: Skoro jako ve filmu…

Je trochu děsivé sledovat, s jakou naivitou některá média přistupují na spekulativní, pachatelem dosud nepotvrzenou domněnku a kořeny šíleného činu hledají výhradně ve fikčním světě slavného filmu/komiksu.

Jak jinak si vysvětlit nárůst interpretací, které motivaci střelce spatřují ve filmové fikci a jeho gesta i podobu zvýznamňují jako odvozeninu škodlivého popkulturního díla? Stačí projít jen některá česká média. Zpravodajský server iDnes.cz uvedl, že James Holmes plival na policisty stejně jako Joker ve filmu Temný rytíř a byl ozbrojený tak, že by se za to ani záporák nového batmanovského filmu Bane nestyděl. Lidovky.cz k tomu přidaly další údajnou inspiraci – aby se stylizoval do role Jokera, obarvil si pachatel vlasy načerveno. V diskuzích se pak dočteme odsudky rozhořčených občanů typu „chtěli krev, tak ji měli“.

Poselství je jasné – střelec nejednal za sebe, jednal jako někdo jiný a násilný film ho navedl. Skutečná událost má oporu ve škodlivé fikci, nepramení přímo z lidské povahy, ale byla do ní vepsána „zhoubnou a pokleslou zábavou“. Bohužel pro tuto jednoduchou formuli k nápravě světa nutno konstatovat, že Joker ve filmu Temný rytíř na policisty neplive, Bane si účty s obyvateli města Gotham vyřizuje téměř výhradně pěstí, vlasy má jeden z nejslavnějších padouchů od 40. let zelené a ve filmu s přístupností PG-13 se vyskytuje asi tolik krve jako nadhledu v uvedených diskuzních fórech.

Nejde tu jen o svědectví naivity a neschopnosti kriticky hodnotit informace, ale především o ukázku neochoty čelit reálným konotacím podobných činů – unikat před nimi do světa fikce, kde se dají významově ohraničit jako nápodoba negativního vzoru, který lze pojmenovat a kontrolovat (třeba i prostřednictvím cenzury, jak naznačují debaty o tom, zda by se scéna střelby v kině neměla pro jistotu vystřihnout z chystaného filmu Rubena Fleischera Gangster Squad). Navíc se tak střelci nabízí jednoduché alibi – trocha té klišovité deprivace, pár ošklivých filmových postav k tomu a hned je o ohrožení dobrých mravů a ctihodných občanů, kteří na krváky nechodí, jasno.

Batman - Temný rytíř|foto: Warner Bros

Film však není vinen tím, že lidé kritické momenty v Denveru líčí slovy: „Bože můj, bylo to jako ve filmu“. Film není vinen tím, že se na světě vyskytují vadní jedinci, kteří pro svou úchylku hledají oporu v kulturních ikonách. Film není vinen tím, že média do násilných činů často vnášejí filmové a jiné narativy, a tak nás mimoděk zbavují odpovědnosti za stav společnosti, jež se pravidelně tváří jako pasivní oběť zběsilého zla odjinud. Film není vinen tím, že západní civilizace podléhá sílícímu eskapismu. Jistě, může být příznakem těchto jevů, jenže démonizací kýchání ještě nikdy nikdo rýmu nevyléčil.

Koneckonců: je to mnohdy právě film, který jako jedno z mála masmédií nabízí soustavnou analýzu příčin i následků řádění šílených střelců, jež většině komentátorů unikají. Je mi ale jasné, že snímky jako Slon, Polytechnika či 71 fragmentů chronologie náhody jsou duševním obzorům rozhořčených moralistů utajené stejně, jako pochopení záludného vztahu fikce a reality. Není se čemu divit, obzvlášť když spousta křiklounů jaksi nedohlédne ani k tomu, že postava Jokera z Temného rytíře není krvelačný šestákový konstrukt, ale mistrovské zachycení destruktivní stránky lidské bytosti. Ta se bohužel jen tak snadno vystřihnout nedá.

P. S.: Text vznikal souběžně s blogem Kamila Fily Báje o batmanovském vrahovi a v součinnosti s jeho autorem.