Prolomit vlny: Slovensko, tak jaká rodina je na světě nejpřirozenější?

Na okraj připomeňme, že událost se koná v zemi, která po mnoho let úspěšně odolává snaze uzákonit svazky homosexuálů v jakékoli podobě. Ba co víc, loni slovenský parlament schválil ustanovení, které říká, že ústava zná pod označením manželství výhradně svazek muže a ženy. Nedbajíce toho, usnesli se slovenští zastánci tradiční rodiny, že je nejvyšší čas zakonzervovat stav takový, jaký je, dřív než bude pozdě. Jakou roli v celé záležitosti hraje Konference biskupů Slovenska, se dá pouze spekulovat.

Na každý pád jde o příznačný jev, který se od podobných akcí jinde v Evropě liší tím, že není odezvou na konkrétní vládní politiku, ale jakousi preventivní mobilizací konzervativní části společnosti. O tom, jak paradoxní nastalá situace je, svědčí také fakt, že Slovensko zastává jednu z nejvstřícnějších politik vůči křesťanským církvím na starém kontinentu. Ty mají třeba exkluzivní přístup do veřejnoprávních médií a dostávají státní podporu na své soukromé školy. Ke křesťanským hodnotám se hlásí většina vysokých politiků, a tak není divu, že prezident Kiska ve dvou ze tří otázek s předkladateli referenda souhlasí a premiér Fico proti referendu nemá námitek a doporučuje se ho zúčastnit.

Banner Aliancie za rodinu|foto: Aliancia za rodinu

Mezitím Aliancia za rodinu rozjela štvavou kampaň, která z celého referenda činí hon na LGBT komunitu. Z klipů aliance na nás buď hovoří autorita typu Juraje Jakubiska, který o sňatku homosexuálů hovoří jako o sice luxusní, ale prázdné značce, která nahrazuje „přirozené umělým“, nebo na nás doráží malý kluk, který prstíčkem ukazuje za sebe do míst, kde se ještě před chvílí vášnivě líbala dvojice mužů, jestli bychom chtěli vyrůstat „v tomto“. Dodejme snad jen, že klip s traumatizovaným dítětem, jež se ptá po mámě ve chvíli, kdy se ukáže, že jeho pěstouny mají být dva muži, slovenské televize odmítly odvysílat.

A jak na situaci reagují odpůrci referenda? Nejvíc je vidět a slyšet slovenská iniciativa Inakosť. Vyzývá veřejnost, aby k referendu nechodila, což vzhledem k tomu, že platnost referenda je podmíněna přinejmenším 50% volební účastí, dává logiku. „Na špatné otázky neexistují správné odpovědi,“ hlásá iniciativa a dokládá to rozborem všech tří inkriminovaných otázek. Upozorňuje v něm, že otázky nedávají smysl. Buď už je daná problematika jasně definovaná ústavou (manželství homosexuálů), nebo autoři referenda straší něčím, o co nikdo neusiluje (změna principu rodinného práva), nebo navrhované změny jsou jen těžko realizovatelné (dobrovolná účast dětí na sexuální výchově).

Alianci pro rodinu o věcnou diskusi bohužel nejde. Její postoje jsou živeny na předsudcích, jako například na tvrzení, že zrovnoprávnění homosexuálních svazků ohrožuje manželství muže a ženy. Jak ukázala analýza Českého rozhlasu, „tradiční rodina“ je sice v Evropě na ústupu, tímto směrem jdou ale jak země s liberálnější, tak s konzervativnější legislativou vůči homosexuálním párům.

Ať chceme nebo ne, slovenské referendum nelze odstřihnout od dění ve světě. Slovenská identita je historicky těsně svázaná s katolicismem a volání po tradičních hodnotách může na Slovensku lehce sklouznout k volání po národní jednotě bez černých ovcí. Referendum se dá z tohoto úhlu pohledu nahlížet jako součást trendu, kterému se v současné Evropě dostává u části společnosti stále většího sluchu.