Prolomit vlny10. srpna  2015 v 14:20  

Prolomit vlny: V čem se plete Petra Hůlová, když mluví o muslimech

Demonstrace Ne islámu na Palackáho náměstí - Foto: Filip Jandourek

Demonstrace Ne islámu na Palackáho náměstíFoto: Filip Jandourek

Petra Hůlová se v rubrice Prolomit vlny ohrazuje proti lehkovážnosti lidí otevřených vůči muslimským přistěhovalcům a zesměšňování těch, kteří se uprchlíků bojí. Jako argumenty podle mého názoru používá nefunkční analogie, emotivní výkřiky a mýty, jejichž opakováním získává běžně fanoušky Nigel Farage nebo Martin Konvička.

Text Hůlové se zaměřuje na momentálně, alespoň v levicových médiích, často rozebírané téma. Spisovatelka má o mladé levicové elitě, kterou sama pojmenovává, svou vlastní představu, ta však nejvíc ze všeho vypovídá o ní samotné. Hůlová svým textem vytyčuje prostor, který obývají pouze, jak sama říká, Novákové vyděšení z muslimských přistěhovalců a multikulti sluníčka, která by je všechny nejraději ubytovala u sebe doma – navazuje tak na styl Mladé fronty, která vždycky potřebuje dva nesmiřitelné tábory a sama sobě připravuje pozici „zdravého“ středu a selského rozumu. 

Na úvod připomíná, že Češi nejsou, nedá se nic dělat, na jinakost zvyklí, a v duchu Naštvaných matek (kdo by mohl odporovat rodičce?) dává za příklad reakci své pětileté dcery na obrázek zahalené ženy. Šermování reakcemi malých dětí na komplikované politické problémy kdysi výstižně komentoval vysloužilý moderátor Daily Show Jon Stewart na příkladu demokratky Nancy Pelosi. Politička se na televizní diváky snažila zapůsobit historkou o tom, jak její pětiletý vnuk vnímá potenciální vstup USA do Sýrie. „Co ty vlastně můžeš vědět? Vždyť je ti 5, prokrista! V noci spíš ve falešném závodnickém autě!“ snažil se Stewart představit, jak asi rozhovor lídryně demokratických poslanců s vnukem pokračoval. 

Čtěte také: Prolomit vlny s Petrou Hůlovou: Přestaňme se tvářit nadřazeně vůči těm, kdo se bojí uprchlíků

Hůlová ale používá i zbraně většího kalibru – mluví o strachu ze zavádění šaríi v přistěhovaleckých čtvrtích, nuceného zahalování žen i ženské obřízky. „To nedopustíme,“ měla by podle ní říct elita, aby mírnila strach vyděšených Čechů. O všech třech zmiňovaných pastech se ale na veřejnosti mluví — nejčastěji na webu a událostech pořádaných vládní platformou HateFree Culture – jsou to totiž mnohokrát vyvrácené mýty. Představa, že muslimové ve svých čtvrtích začnou zavádět šaríu a budou nutit přítomné ženy k zahalování, je vtipná dokonce i pro Brity, kteří ve svých městech muslimské čtvrti opravdu mají. Poté, co americký komentátor Steve Emerson na stanici Fox prohlásil, že v britských městech existují zóny, kam nevěřící nemohou a vládne tu islámské právo, vzkázal mu David Cameron, že je idiot. 

Demonstrace muslimského bratrstva Alif Laam Meem proti násilí na ženách v Dallasu - Foto: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Britské sociální sítě tehdy zaplavily ironické obrázky tradičních anglických marmelád zahalených v černých hábitech a fotky britských měst, jejichž náměstím dominují mešity. Se zónami, ve kterých platí šaría, se to má velmi jednoduše: o jednu takovou usilovala v Británii před několika lety skupinka muslimských extremistů, která byla promptně postavena mimo zákon, a od té doby o ní nebylo slyšet. Díky lidem, jako je Nigel Farage, ale mýtus žije dál a neobtěžuje se ho prověřit ani Petra Hůlová, podle které „v některých francouzských a britských městech imigranti zavedení islámského práva požadují“. O šaríe, o tom, kde skutečně platí, i o ženské obřízce, která je podobně pevně jako s islámem spojená i s křesťanskou vírou, se dá rychle dočíst třeba v tomto rozhovoru

Jádrem textu Petry Hůlové je pak pozastavení se nad blogovým zápisem muslimky Romany Červinkové, která píše o tom, proč nosí na hlavě šátek („šátek je jakousi zdí, která mi zaručuje, že se se mnou muži baví s respektem“). Muslimka, která nedávno organizovala demonstraci Za solidaritu s uprchlíky a proti šíření nenávisti, podle Hůlové šátek „doporučuje jako preventivní pomůcku pro funkční komunikaci s opačným pohlavím“. Pokud si zápis na blogu přečtete, nenajdete o doporučování ani jedno slovo. Celý text je velmi vstřícným vysvětlením toho, proč se k nošení šátku rozhodla sama Červinková, která zdůrazňuje, že neodsuzuje ani muslimky, které šátek nenosí, natož nevěřící Češky. Hůlová však právě ji staví jako protipól „paní Novákové“: „Pokud má podivuhodný názor muslimka, je třeba jej ve jménu tolerance ctít tak, jak je, pokud má nemožný názor paní Nováková, co křičí, ať muslimové táhnou, je na místě ji zesměšnit a dehonestovat,“ ironizuje Hůlová postavy ze svých představ o nadřazené intelektuální elitě. 

Čtěte také: Hovorů o islámu se nesmí zmocnit štvavé facebookové skupiny, říká Ostřanský

Její zděšení z muslimky, která se dobrovolně rozhodla skrývat části svého těla, připomíná šok kulturní redaktorky Lidových novin Jany Machalické, kterou na dovolené rozzuřil pohled na muslimské dívky koupající se v hábitech, zatímco jejich bratři skotačili ve vodě v obyčejných trenýrkách. Pro Machalickou existuje jediné vysvětlení toho, proč dívky něco takového snášejí – mají vymyté mozky. Požadavek ženského zahalování je samozřejmě opresivní a jeho vynucování jakýmikoliv autoritami je nepřijatelné. Existují však ženy, které se podobně jako Červenková k zahalování rozhodly dobrovolně a kterým se žije v těsnějším sepjetí se svou vírou lépe nebo alespoň klidněji. 

Vzteklá rozhořčení Machalické i Hůlové, která navíc jako by mířila na samotné zahalené, svědčí o neschopnosti uvažovat v jiných kategoriích než dobré-špatné a mantinelech vlastní kultury - Foto: Henrik Hansson, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Vzteklá rozhořčení Machalické i Hůlové, která navíc jako by mířila na samotné zahalené, svědčí o neschopnosti uvažovat v jiných kategoriích než dobré-špatné a mantinelech vlastní kulturyFoto: Henrik Hansson, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Výstižný komentář k tématu ženského zahalování dává známý kreslený vtip, na kterém kolem sebe prochází žena v burce a žena v bikinách, jejichž totožná úvaha vyvolaná pohledem na tu druhou se objevuje v jedné bublině nad jejich hlavami: „Její kulturu musí totálně určovat muži.“ Vzteklá rozhořčení Machalické i Hůlové, která navíc jako by mířila na samotné zahalené, svědčí o neschopnosti uvažovat v jiných kategoriích než dobré-špatné a mantinelech vlastní kultury. 

Ve svém textu Hůlová říká velmi důležitou věc – uvědomovat si hlubokou frustraci a strach obyvatel, podle kterých mají muslimové táhnout, odkud přišli, je nutnost. Ke své depresi ze života v dnešním Česku mají celou řadu důvodů a i v této, pro uprchlíky velmi neatraktivní zemi je dnes na místě strach z toho, co by mohlo v případě jejich hromadného příchodu nastat. Člověk by ale od autorky textu čekal, že nebude projevy umírněných muslimů vydávat za extremismus a dokáže rozlišit skutečně zásadní témata od nejběžnějších hoaxů. Čekal by, že její úvahy nebudou mít styčné body s běžnou rétorikou konvičkovců. Selský rozum při konfrontacích s islámem moc nepomáhá – na to je příliš ukotvený v naší vlastní kultuře. 

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
 

Pořad: Prolomit vlny  |  Stanice: ČRo Radio Wave
Čas vysílání: nepravidelně  |  Délka pořadu: 4 minuty  
 

Nové články v rubrice

  • 22. září  2016 v 11:20     Audio  rubrika: Prolomit vlny

    Prolomit vlny: Vojna Wanted. Ať žijí Natalija a Oleg!

    V Praze byl 18. září při náhodné kontrole dokladů zadržen manželský, umělecký pár Oleg Vorotnikov a Natalija Sokolová, členové ruské umělecké skupiny Vojna, na které je pro jejich výtvarné protestní akce vydán mezinárodní...

     
  • 21. září  2016 v 11:20     Audio  rubrika: Prolomit vlny

    Prolomit vlny: Liberálové už nejsou cool

    Bývalý prezident Klaus se před několika dny na webových stránkách svého Institutu podělil o zážitky z červnové návštěvy Berlína. Stručně řečeno – pan profesor se rozhodně necítí jako ein Berliner. Metropole na Sprévě...

     
  • 15. září  2016 v 11:20     Audio  rubrika: Prolomit vlny

    Prolomit vlny: Mattoniho přípitek dobyvatelům

    Seriál České televize Já, Mattoni je pozoruhodný produkt, který nám toho může hodně říci o naší přítomnosti. Bohužel ne svojí kvalitou, ale spíše tím, jaké hodnoty přináší a jaké příběhy rozehrává. Ty všechny nás doslova...

     

Sledujte nás

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace