Prolomit vlny: Zapleteni do osidel terorismu

9. červen 2016

Strach. Slovo, které v posledních dnech slyšíme ze všech stran. Francie a spolu s ní celá Evropa zažívá chvíle, kterých se obávala. V českém kontextu se ale spíš než džihádistů musíme zatím bát především důsledků jejich promyšlené strategie. V současné situaci totiž hlavní nebezpečí pro českou společnost vychází z jejího nitra.

Dodnes si vzpomínám na okamžik, kdy jsem si poprvé uvědomil, že teroristické útoky podobné těm na Blízkém východě nebo v Africe se pomalu, ale jistě stávají trvalou součástí našich životů. Bylo to před víc než rokem při čtení článku o zmařeném útoku teroristy v Austrálii, který chtěl na ulici zavraždit náhodně vybraného chodce, uříznout mu hlavu a celý zrůdný akt natočit na video.

Ten den jsem se přistihl, jak mi konečně začíná plně docházet, že to, před čím různí odborníci varují už pěknou řádku let, skutečně přichází. Jako příslušník generace, která nikdy nezažila válku a jednu třetinu svého dosavadního života strávila uvnitř Evropské unie, jsem si do té doby nechtěl připustit, že by násilí ve své nejkrutější podobě zasáhlo místa, kde se v drtivé většině vyskytují neozbrojení lidé. Článek z australských novin mě vyvedl z omylu: vždyť právě bezbranní jedinci jsou přece skvělým terčem pro ty, kdo si přejí rozložit společnosti, jako je ta naše, evropská. Jejich záměrem je zasít mezi nás zlobu a nenávist.

Čtěte také

Pak přišel leden a Charlie Hebdo. Chladnokrevné vraždění postihlo ulice města, které dobře znám. Teroristé si na mušku berou jedince symbolizující v jejich očích esenci zvrhlé západní civilizace a také zástupce židovské komunity a muslimy-„odpadlíky“.

03518623.jpeg

Střih. Listopad. Další pomyslná hranice překonána. Džihádisté už nenapadají symboly, ale multikulturní společnost samu. Lidé mého věku umřeli po desítkách proto, že se v pátek večer chtěli bavit.

Byla mezi nimi i Madeleine, profesorka francouzštiny, člověk s ohromnou chutí do života. Znal jsem ji a dodnes nemůžu uvěřit tomu, že už nežije. Jiný kamarád kamarádů, Florian, peklo Bataclanu spolu se svou přítelkyní přežil. Jak vypověděl, nejhorší ze všeho bylo, že útočníci se typově ničím nelišili od jeho spolužáků ze základní školy, se kterými vyrostl. Až na to, že v rukou třímali kalašnikovy.

Za jeden rok se pro mě terorismus stal z abstraktní hrozby konkrétním faktem, s nímž se tak jako všichni ostatní učím žít. Jde o jiný terorismus než ten, který na přelomu století prosazovala al-Káida. Francouzský specialista na islám Gilles Kepel už dlouhou dobu upozorňuje, že se současná třetí generace islamistů nezaměřuje primárně na Spojené státy, ale cílí na Evropu jako na Achillovu patu Západu. Opřít se zde totiž může o nespokojené a marginalizované členy muslimských komunit. Jimi páchané atentáty mají pak proti sobě poštvat různé skupiny evropské multikulturní společnosti.

03514536.jpeg

Soudě podle zemí jako Česká republika, tato taktika teroristům prokazatelně vychází. Ze samého strachu z islamistů se ozývají čím dál silnější hlasy, abychom se nebáli využít jejich zbraní – tedy výhrůžek, nesnášenlivosti, násilí – sami a dobrovolně. Šíření nenávistných projevů proti muslimům a vůbec všem lidem, kteří odmítají podlehnout protiislámské demagogii, je přesně to, v co islamisté doufají. Ti, co dnes jako recept na nastalou uprchlickou a bezpečnostní krizi v Evropě navrhují radikální řešení, odvádějí ve skutečnosti službu Islámskému státu. Zřeknutím se humanistických hodnot totiž přistupují na jeho hru, ve které se sčítají pouze poražení.

autor: Tomáš Dufka
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.