Bomby, drogy, mrtvoly: Psí život u policie

10. červen 2013

Policejní kynologie má u nás tradici už z časů rakousko-uherské monarchie, kdy psy používalo četnictvo. Policie ČR v současnosti disponuje víc než sedmi stovkami služebních psů. Právě čeští policejní psi patří k těm nejschopnějším na světě. Na vlastní oči a uši se o tom přesvědčili Robert Candra a Martin Melichar.

„Policie! Opusťte úkryt, nebo použiju psa!“ Na výzvu policejní psovodky tzv. zájmová osoba (tedy kolega Robert Candra ležící v brázdě) nereaguje. Podpraporčice Vaňková do terénu vysílá služebního psa Arga.

Oba slouží u pražského policejního útvaru, který má dohromady zhruba 80 zvířat. Argo a jeho psovodka patří do skupiny základních kynologických činností – provádějí hlavně hlídky a zejména v noci vyjíždějí k zásahům po celé Praze: „Tihle pejsci jsou cvičení hlavně na to, aby uměli vyhledat osobu, zadržet osobu, popřípadě i věci pocházející z trestné činnosti, tam už to trochu hraničí s těmi speciální kynologickými činnostmi,“ říká psovodka. Tito psi hledají osoby v terénu i v objektech, pachatele i jejich oběti, lidi hledané nebo pohřešované. Musí to být zvířata přiměřeně ostrá a odolná, ale ovladatelná – nalezenou osobu například nesmí bez povelu kousnout, musí se ovšem umět v případě potřeby bránit. Argo mezitím bez problémů nachází svůj cíl ukrytý v poli.

Argovi psí kolegové se zmíněné skupiny speciálních činností jsou cvičeni k jiným účelům: Máme psy na vyhledávání osob, ale tam se hledá spíš odchodová trasa, máme psy na drogy, na bomby, na zbraně, na detekci akcelerantů...“ Ti pomáhají určit, zda požár vznikl úmyslně. Další specialisti hledají třeba pašovaná cédéčka nebo cigarety. Máme i pejsky na vyhledávání neživých částí těl,“ dodává podpraporčice Vaňková. Psům se při výcviku vtiskne do paměti specifická látka, kterou pak celý život hledají. Míčkaři, tedy vášniví aportéři, se to učí tak, že mají míčky napuštěné třeba danou drogou. Naučí se hledat určitou látku.“ A jsou tedy například na drogách závislí? „To ne. Dalo by se asi říct, i když je to hodně o povaze konkrétního pejska, že jsou závislí na té práci.“

Pro policejní práci nejsou pochopitelně vhodná všechna plemena. Nejběžnější je německý ovčák, jako je právě čtyřletý Argo. „U nás na útvaru je to z většiny tohle plemeno, na hlídkovém máme i jednoho rotvajlera a jednoho belgického ovčáka, pak je tam ještě pár labradorských retrívrů a jedna borderkolie.“ Přednost mají psi před fenami – ty totiž dvakrát ročně hárají a tehdy jsou pro práci nepoužitelné. Svou roli hraje i robustnější stavba samců: „Když před vámi stojí pětačtyřicetikilový německý ovčák, jako je ten můj, tak už to na lidi působí psychologicky. Každý radši půjde do střetu s třicetikilovým belgickým ovčákem, který vypadá jako liška, než s takovýmhle medvědem, který už na první pohled působí dost nebezpečně.“ Sama psovodka má k německým ovčákům blízko odmalička: „Tatínek byl psovod na vojně, takže já jsem s tímhle plemenem vyrůstala. Pak jsem hledala možnost, jak pracovat s pejsky a přitom si tím vydělávat.“

03008237.jpeg

Doba, po kterou je policejní pes schopen práce, je individuální. A co čeká chlupáče poté, co doslouží? „Většina psovodů si je pak bere do výslužby nebo do ‚důchodu‘. Když to není možné, dávají se na výkup do civilního sektoru. Většinou se najdou třeba starší lidé, kteří bydlí v baráčku a chtějí si pořídit už poslušného, vycvičeného psa,“ uzavírá podpraporčice Vaňková.

autoři: Robert Candra , Martin Melichar
Spustit audio