Jak prohloubit v dětech kreativitu

Vzdělávací program Creative partnership vznikl před deseti lety a zapojilo se do něj přes 2 500 škol, což je skoro čtvrt milionu žáků, studentů a učitelů. Impuls ke vzniku projektu dala britská vláda, která přišla s jasnou představou, vysvětluje Paul Collard, ředitel organizace Creativity, Culture and Education, která program v Británii zaštiťuje.

„Pokud chtějí mladí lidé obstát v moderním světě, musí nutně rozvíjet svou kreativitu. Za starých časů jste chodili do školy, tam se naučili věci potřebné pro budoucí zaměstnání, a po ukončení studia se o dané zaměstnání ucházeli. Dnes vyjdete ze školy a pracovní příležitosti si pro sebe musíte vytvořit sami. Jaké dovednosti a znalosti jsou k tomu ale potřeba, když vlastně ani nevíme, jakou práci jednou budeme dělat, když ta profese třeba ani neexistuje? Tento program byl vytvořen pro to, aby připravil mladé lidi do světa, kde se budou muset sami uplatňovat na pracovním trhu, vytvářet pro sebe nové pracovní pozice. Neustále se budou muset učit nové věci a tento koncept by je na to měl připravit.“

Britská vláda tak zareagovala na výraznou proměnu domácí ekonomiky, která po 200 let těžila z dolování surovin, jako je uhlí nebo železná ruda, ze které se v desítkách továren vyráběla ocel. Ta zas tvořila významnou část domácího exportu. Jak říká Paul Collard, tyhle zlaté ocelové a uhelné časy jsou ale ve Velké Británii dávno pryč.

Děti ze školky Jarní v Jihlavě|foto: Olga Štrejbarová

„Všechny továrny a jejich výroba, kterou jsme založili, se přesunula do zemí, kde jsou levnější nejen suroviny, ale i pracovní síla, a tím se dá vyrábět efektivněji. Do budoucna je jasné, že naše ekonomika obstojí jen díky novým nápadům. Například ve městě, kde máme kancelář, sídlí počítačová firma, která vyvíjí software pro menší firmy a prodává ho po celém světě, v této oblasti je to největší zaměstnavatel. Založili ji lidé, kteří tam žijí a chtějí i zůstat žít. Pro budoucnost se jasně ukazuje, že právě nápady jsou vlastně ropou budoucnosti.“

Probudit v dětech a mladých lidech kreativitu, díky níž budou schopni obstát v nově nastavené společnosti, ale neznamená zásadní proměnu vzdělávacího systému, tedy toho, co se žáci a studenti musí naučit, ale toho, jak se to naučí, dodává Paul Collard.

„Cílem našeho vzdělávacího programu je přivést do škol umělce, aby pomohli učitelům naučit se dělat věci jinak, nově. Umělci jen vytvoří prostor, ve kterém si učitelé budou moci vyzkoušet nové nápady, to, jak učit jinak. To je základní poslání celého konceptu, umožnit učitelům, aby si právě tohle nacvičili a pak si vybrali pro sebe nejvhodnější metodu. Ministerstvo pořád učitelům říká, co mají dělat, jak to mají dělat, a oni odpovídají – my víme, že jsou nové způsoby, ale nikdy nám nikdo neřekne, jak je realizovat v praxi. Náš program tohle napravuje a většina učitelů se učit novým věcem rozhodně chce.“

Do programu „kreativního partnerství“ se musí jednotlivé školy samy přihlásit. Často je to proto, že řeší v rámci své instituce nějaký problém. Jak ukazuje na případu jedné z britských základních škol Paul Collard, například pasivitu a nezájem žáků o výuku.

„Řekli jsme jim, že musí dát dětem opravdovou zodpovědnost, pokud chtějí, aby se chovaly zodpovědně. Tahle škola měla rozpočet na vybudování nové třídy. My jsme jim navrhli, ať tento projekt dají dětem. Oni to udělali a děti na něm začaly samy pracovat. Nejdřív vedly debatu o tom, jak by mělo vypadat ideální prostředí pro učení, někdo chtěl třídu vybudovat jako pláž, jiný jako zámek. Nakonec přišly s tím, že koupí letadlo a z něj vznikne třída. Nejstarší skupina dětí, kolem 12 let, měla za úkol získat povolení od úřadů, protože když si na dvoře zaparkujete letadlo, něco takového opravdu potřebujete. Musely jít za úředníky, vyplnit všechny formuláře.“

Ve škole museli žáci předvést i krasopis|foto: Gabriela Hauptvogelová

O ročník mladší žáci měli za úkol najít to správné letadlo. Šli tedy na e-bay, našli stroj, který byl vyřazen z provozu, koupili ho a zajistili jeho dopravu přímo do školy. Další třída pak dostala za úkol vymyslet celý interiér tak, aby byl funkční, tedy aby to byla školní třída.

„Šly na internet a tam objevily člověka, který navrhl interiér soukromého tryskáče Davida Beckhama, a poprosily ho, jestli by jim nepomohl přetvořit i jejich letadlo. A on souhlasil. A tak mají na školním dvoře letadlo, které jim slouží jako plně vybavená třída, a oni se tam chodí učit. A to nejdůležitější? Kreativita není jen o nápadech, všichni máme skvělé nápady, jde o to mít odvahu a víru, že můžeme ten nápad zrealizovat. A právě tyto děti, jejichž rodiče a prarodiče jsou většinou bez práce, se naučily, že můžete mít nápad, zrealizovat ho a změnit tak celý svůj život.“

O metody kreativního vzdělávání, které mohou vyústit až v proměnu dopravního letadla ve školní třídu, projevily zájem nejen české školy, ale i ministerstvo školství. O tom, zda tento unikátní vzdělávací program dostane do českých škol umělce a jejich kreativní metody, vás budeme na našich vlnách dál informovat.