Ve vlastní šťávě: Nový starý zákon o potravinách
Před několika měsíci proběhla médii informace o novelizaci zákona o potravinách. A protože potraviny a potravinářství jsou téma žhavé, které časem nevychládá, stala se zmíněná novelizace předmětem zájmu novin, rádia i televize. A cokoliv se stane takovým předmětem zájmu – nebo by se mohlo stát –, je samozřejmě vítaným materiálem pro politiky a jejich kampaně.
Rozčilovat se nad tím, že se naše ministerstvo zemědělství v té době muselo nějak postavit k evropskému nařízení a na jeho základě novelizovat zákon o potravinách, je absurdní. Když musíš, tak musíš. Za sebe myslím, že se k tomu ministerstvo zemědělství postavilo čelem a svého úkolu se zhostilo se ctí. Prošla větší písmena na etiketách, i s mou tichou výhradou, že jestli někdo etikety prostě nečte a kouká jen na cenovky, větší písmena mu budou k čemu. Prošly vyšší sankce, u čehož škarohlídi podotýkali, že pokud se sankce neuplatňují, na jejich výši záleží jen pramálo. Že se na etiketách uvádějí alergeny, to je stará vesta, to už jsem musel dělat i já v době, kdy jsem vyráběl a prodával. A jedna z posledních věcí, kterou bylo třeba vyřešit, bylo rozdělení a rozsah pravomocí kontrolních orgánů, které mají dohlížet na dodržování zákona.
O svůj díl se rvala Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Tak trochu se prala o celý dort a tak nějak se nechtěla s nikým dělit. A v té době jsem se ozval se svým skromným příspěvkem o nehynoucí slávě naší české hygieny a veteriny. Bylo mi tak trochu líto, že něco, v čem jsme opravdu kovaní a přísní tak, až se tomu sousedi chvílemi pousmívají, by mělo jen tak končit.
Tu se stal zákon sám předmětem politické agitky. Zleva i zprava se hrnuly námitky, připomínky, osočování i nestoudné pomluvy. Nešlo o zákon sám. Co je psáno, to je dáno. Ale triumf slavila příslovečná česká tendence – to, co je dáno, vylepšovat, dovádět až ad absurdum, nebo naopak očurávat a vymýšlet, kde nechal tesař díru a jak mezi těmi pilíři, na kterých velká a slavná Evropská unie stojí, tak nějak nepozorovaně proklouznout. Jak kdysi vtipně podotkl jeden z našich klasiků – dej mu pánbůh věčné nebe: „Hlavou zeď neprorazíš, ale můžeš ji pomalu a vytrvale podčurávat.“
A tak jsme slyšeli spoustu křiku o tom, že i důchodci chtějí kupovat tu nejlepší kvalitku za lidový peníz, za málo peněz symfonický orchestr, kvalita za rozumnou cenu atd. Výrobci jsou osočováni, že vyrábějí (světe, div se) pro peníze, obchodníci mají máslo na hlavě za to, že dělají obchod, a lidé, co si kupují výrobní salám v domnění, že právě bohatýrsky ušetřili na jídle, jsou naštvaní, že jak je ten salám levný, tak je zároveň málo kvalitní. Všude jinde jsou totiž asi ty nejdražší a nejkvalitnější věci zároveň nejdostupnější pro široké masy. Čím širší masy, tím víc voličů, to dá rozum. A v nastalém zmatku docela zaniklo nedorozumění mezi veterináři, hygieniky a SZPI, kterou je slyšet a vidět ze všech nejvíc. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a kompetentní orgány uznaly, že odborná práce přeci jen patří do rukou odborníků, a když jde o zdraví a o život, končí veškerá legrace.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
