What kind of man are you?

Holič Ed Crane je muž, který málo mluví, není zrovna společenský typ, a tak lidé často zapomínají jeho jméno. Šíří okolo sebe mírně polouvědomělou groteskní pasivitu kontrastující se snaživými a ukecanými "lidmi s budoucností". Svůj život příliš neovládá. Spíš se jen mění, jak se na něj dívá. Ale když se mu naskytne šance investovat 10 000 dolarů, které nemá, udělá to - vydírá zaměstnavatele vlastní ženy, že s ní má poměr. Téměř mu to vyjde. Téměř znamená, že tato výjimečná Edova aktivita se zvrhává v sérii důkazů, že osud Edova života je v úplně neznámých rukou. A taky mu najednou pokládají otázku "what kind of man are you?".

Muž, který nebyl

Nový film bratří Coenů (Joel režíruje, Ethan produkuje a scénář píší spolu) navazuje v mnoha směrech na poetiku jejich předchozího díla. Pro srovnání: oscarové Fargo vypráví příběh muže, který najme zabijáky na svou ženu a pak si to rozmyslí, když už je pozdě. Celé se mu to vymkne z rukou. Případ řeší Francis McDormand jako těhotná policistka s mimořádným apetitem a nadmíru starostlivým manželem.

"Muž, který nebyl" je síla. A ta síla tkví ve spojení mírně černého humoru s nenápadnou úvahou na téma smyslu lidského konání v našem dost ufounském světě. Proto se létající ufotalíř ve filmu přímo objeví, i když se může zdát, že je docela jen drobnou libůstkou, zpestřující příběh. Coeni mají úchylku na hru světla se stínem, inspirovanou americkými padesátými lety, drsnými detektivkami a filmem noir. Jen opravdovou ženu - wamp u Coenů nehledejte, tady jsou i vrahouni docela sympatičtí zmatkaři. Drsní policisté se celí nešťastní pohádají, kdo má Edovi oznámit zatčení jeho ženy, tajemný muž přinášející informace odchází zmaten, protože způsobí svým sdělením naprosto opačný efekt, než jaký se dal čekat. "Vypařil se jak Japonci v Nagasaki": sem nejdál jdou Coeni, když imitují americká padesátá. Pokud za to "nejdál" nebereme to, že je film natočený černobíle, což mu sluší. Hudba je výrazná, stejně jako u "Bratříčku, kde jsi?" kde se sice nejednalo o romantický klavír, ale o tradiční blues. (Ocenění soundtracku cenou Grammy!)

Muž, který nebyl

Síla ovšem taky spočívá v umění vyprávět obrazem. Stylizace za pomoci výrazného stylu padesátých let tomu určitě pomáhá, ale Coeny mám rád, protože mě dokážou rozesmát bez jediného slova. Jejich humor je velmi laskavý, ale nevnucuje žádný postoj, nemoralizuje ani nesatirizuje. Až trochou samostatného myšlení lze vydedukovat, že tento černobílý snímek nepřemýšlí vůbec černobíle a respektuje všechny ukecané holiče, parádivé právníky, svérázné postavičky usínající při rozhovoru v křesle nebo chlubící se vymyšlenými válečnými hrdinstvími.

Takže: na tomto dílku jsem nenašel chybu.