Rozhovor s Hudsonem Mohawkem a Machinedrumem

Machinedrum a Hudson MohawkeFoto: Standa Soukup, Michal Bureš

V sobotu 14. ledna na narozeninovém večírku Radia Wave vystoupili mimo jiné Hudson Mahawke a Machinedrum. Kromě záznamu vystoupení, který uslyšíte v některém z dílů pořadu Stage, jsme pořídili s oběma vystupujícími i obsáhlejší rozhovor.

První otázka na Hudsona Mohawka – stále děláš beaty na dnes již hodně archaickém programu Fruity Loops, který využívají hlavně úplní začátečníci. Proč vlastně ten program stále používáš?
HM: Prostě ho mám nejradši. Samozřejmě jsem zkoušel i jiné programy jako Logic, ale Fruity Loops používám odjakživa a pořád mě tvořit v něm baví nejvíc. A to je to hlavní. 

Nemáš prý moc rád termíny jako „wonky“ nebo „aquacrunk“, které jsou ve spojitosti s tvou hudbou často zmiňovány. Myslíš, že jde jen o výmysl novinářů?
HM: Myslím, že není úplně nutné a opodstatněné takto označovat hudbu, kterou dělám, nebo pro ni vymýšlet další specifické termíny – a zároveň se sám nepovažuji za nějakého představitele „wonky“ zvuku. Vždycky jsem říkal, že dělám hip hop, elektronikou ovlivněný hip hop – a další pojmenování pro svou hudbu nemám moc rád. 

Hudson MohawkeFoto: Standa Soukup

Vystupuješ dnes jako Machinedrum, což je však jen jedno z tvých hudebních alter eg. Každopádně onen „drum“ v názvu je pro celou tvoji kariéru docela symbolický…
MD: To je pravda, hrál jsem asi čtyři roky ve školní pochodové kapele na pochodový buben. 

Před deseti lety jsi jako Syndrone tvořil tehdy hodně populární IDM – a tvoje poslední album Room(s), které jsi vydal jako Machinedrum, je zase hodně ovlivněné zvukem chicagského jukeu, který je v současnosti na vzestupu. Následuješ vědomě dobové trendy?
MD: Někdy jde spíše o náhodu, ale většinou se prostě snažím sám vyjádřit skrze hudbu, kterou zrovna poslouchám a má na mě v tu dobu největší vliv…
HM (vstoupí do rozhovoru): Nezačínáš náhodou většinu z těch směrů ty sám?
MD: (smích) Spousta lidí by řekla, že jsem byl mezi prvními, kdo dělal glitch-hop a hrál si s pokroucenými vokálními samply, ale já v té době poslouchal věci jako Autechre, Push Buttons Objects, Boards of Canada a další umělce z labelu Warp, kteří dělali podobné věci dříve než já. Snažím se zůstat věrný svým vzorům – a rozhodně se nebojím říct, že poslouchám nějaký druh hudby a že se tím ve své vlastní tvorbě nechávám ovlivnit. 

MachinedrumFoto: Standa Soukup

Když jsme zmínili zvuk jukeu, který je hodně slyšet na tvé poslední desce – co tě na tom stylu tak přitahuje?
MD: Na jukeu mě fascinuje to samé, co mě kdysi uchvátilo na hip hopu: jeho syrovost. A také se mi zamlouvá, že jde stále především o hodně klubovou záležitost – a ačkoliv se juke poprvé objevil už někdy před patnácti lety, jde stále o nejsoučasnější formu urban music. 

Když lidé hodnotí tvou hudbu, často používají slova jako „maximalistická“, o tvém zvuku mluví jako o koláži napěchované mnoha žánry a postupy. Jde z tvé strany o něco na způsob reakce na poměrně strohý a minimalistický zvuk klasického techna?
HM: Rozhodně to není nějaká vědomá reakce na minimalistické tendence v elektronice – prostě jen dělám to, co mě samotného baví poslouchat. Dřív jsem poslouchal hodně rychlého raveu, jako happy hardcore; žánry jako třeba minimal techno nedokážou udržet dlouho moji pozornost. 

Hudson MohawkeFoto: Standa Soukup

Podle mě ten zmiňovaný maximalismus hodně souvisí s masovým nástupem internetu a relativní dostupností veškeré hudby. Jsi ty sám „dítě internetového věku“?
HM: Hádám, že jo, ačkoliv jsem doma internet neměl až asi do čtrnácti. To moje mladší sestra je neustále online už asi od sedmi. Ze začátku jsem si hudbu sháněl a poslouchal především na vinylu – ale je bez debat, že internet vám otevře dveře k obrovskému množství hudebních vzorů a inspirací a na výsledném zvuku se to nějak podepíše. 

Na jakou stranu se přikláníš v současnosti hodně diskutovaném střetu digitálního a analogového zvuku? A sampluješ pořád sám z vinylů?
HM: Abych řekl pravdu, „souboj“ mezi digitálním a analogovým zvukem pro mě nemá žádný význam. Osobně to rozlišování nemám rád a přijde mi, že důležitý by pro posluchače měl být vždycky především výsledek a je v podstatě jedno, s jakým vybavením a zdroji jste onoho zvuku docílili. A co se týče samplování, dřív jsem samploval skoro výhradně z vinylů, ale byla taky doba, kdy jsem neměl doma gramofon, a tak jsem používal mp3 skladeb, které jsem ale zároveň měl na vinylu. V poslední době se k vinylu vracím, ale pořád si myslím, že ve výsledku nezáleží tolik na tom, odkud zvuky berete. 

V jednom z rozhovorů jsi momentální vlnu jukeu přirovnal k jungleu a raveové horečce 90. let. V čem spatřuješ onu podobu?
MD: Jednou ze zřejmých podob je tempo, které je takřka shodné. Oba styly používají podobně hluboké subbasy, beaty z Rolandu 808 a u obou cítím podobně živelnou energii. 

Co se týče tvých mnoha hudebních pseudonymů, v jejichž čele figuruje Machinedrum a Tstewart – děláš pokaždé pod jiným jménem i jinou hudbu?
MD: Každý můj pseudonym má do určité míry svůj specifický zvuk – pokud bych to měl říci jednoduše, Tstewart je moje jméno, když dělám „white boy music“, zatímco jako Machinedrum se „snažím být černoch“. 

Publikum při vystoupení projektu MachinedrumFoto: Standa Soukup

Tvá studiová tvorba i hraní naživo hodně připomíná Timbalanda, který začal jako první někdy před dvanácti lety vkomponovávat do hip hopu raveové zvuky. Měl na tebe tenhle producent velký vliv?
HM: To ano, i když jeho novější věci už moc nemusím. Každopádně ty staré mě ovlivnily hodně – slyšet v té době jeho věci z mainstreamového rádia bylo úžasné a myslím, že podobně futuristickou hudbu dnes v komerčním éteru moc neuslyšíte. 

V rozhovorech zmiňuješ, že bys nejraději spolupracoval s Kanyem Westem – co tě na tomhle hédonistickém tvůrci tak přitahuje?
HM: Obdivuji především jeho schopnost být úžasně kreativní, dělat si vše po svém a zároveň být neuvěřitelně přístupný a mít úspěch v mainstreamu. Je to totální maniak a přitom se stále veze na obrovské vlně úspěchu. Jinak, s Kanyem už jsme se zkontaktovali a pokusili se domluvit spolupráci, takže by z toho, doufám, mělo časem něco vzejít.
(do rozhovoru vstoupí MD): Kanye West mi přijde jako jeden z nejdobrodružnějších tvůrců dneška. V době, kdy většina popových muzikantů přenechává většinu práce manažerům a ansámblu, Kanye bere vše do svých rukou – a to je, myslím, i důvod, proč je tak úspěšný a může si dovolit experimentovat a vystavovat tak své posluchače zvukům i stylům, které předtím nikdy neslyšeli. 

ZOR xx, Hudson Mohawke, MachinedrumFoto:  Polaroid Love

Otázka na MD: Dřív jsi docela hodně spolupracoval s rappery – a aktuálně jsi také dělal beaty pro Azelii Banks, jednu z mladých nadějných tváří hip hopu. Jak vaše spolupráce vypadala – posílal jsi jí hudbu přes internet, jak je dnes obvyklé, nebo jste se opravdu sešli ve studiu?
MD: Ještě když jsem bydlel v New Yorku, setkali jsme se asi před dvěma lety na jedné párty, kde nás seznámil pořadatel celé akce a náš společný kamarád – a nedlouho potom už jsme se potkali ve studiu. Pracovat s ní byla zábava, já jsem dělal beaty, Azelia psala texty a vzájemně jsme se inspirovali a doplňovali. Myslím, že tak by měla spolupráce vypadat – a abych řekl pravdu, nelíbí se mi model, kdy pošlu rapperovi hudbu a on mi pak přes internet pošle text, co k ní vymyslel. Přijde mi, že se při takovéhle formě kolaborace hodně vytratí. 

Když mluvíme o hudebních kolaboracích – společně s Praveenem Sharmou tvoříte oceňovaný projekt Sepalcure. Jak vlastně vypadá spolupráce dvou zkušených beatmakerů, z nichž každý má svou kariéru? Vycházíte spolu dobře?
MD: Vycházíme spolu hodně dobře – to byl taky základní předpoklad našeho úspěchu. Jen během prvního měsíce jsme společně udělali asi 4 nebo 5 tracků – člověk si pak říká, zda může taková impulzivní forma spolupráce vůbec vydržet delší dobu, když máme navíc každý své vlastní projekty a životy. Ale funguje to zatím pořád: když si spolu sedneme do studia, přeskočí zřejmě magická jiskra a my se úžasným způsobem doplňujeme. A navíc se známe dost dlouho na to, abychom věděli, co každému z nás vyhovuje a naopak. 

Jednou z charakteristik zvuku roku 2011 byl masivní nástup komerčního dubstepu s přemrštěnými basy a metalovými beaty a průnik producentů, jako je Skrillex, do mainstreamu. Co si myslíš o tomhle paskvilním trendu?
HM: Většina z těch věcí sice není můj šálek kávy, ale myslím si, že rozhodně mají své místo na světě. A upřímně řečeno, myslím si, že Skrillex je docela dobrý producent (smích), alespoň co se týče technické stránky věci, a v jeho hudbě je rozhodně mnohem více melodie a muzikálního umu než u většiny toho opravdu špatného dubstepu. On je pro mě tak trochu „štěstím v neštěstí“ – má velký vliv na lidi, kteří si třeba díky tomu poslechnou i další věci. 

Poslední otázka, tentokrát na Machinedruma, může znít trochu hloupě a ne moc novinářsky, ale nemůžu se nezeptat – proč si vlastně pěstuješ takový specifický knírek?
MD: (smích) To ani nevím. Možná proto, že ho měl můj táta. A když se vám tak moc líbí, doufám, že až příště přijedu, budete ho mít všichni.