Helena Třeštíková a Apolena Rychlíková: Nadávat na televizi už je klišé

24. duben 2015

„Když má člověk pocit, že dlouho neměl depresi, může jít na FAMU pustit svůj film studentům a hned je v rovnováze,“ říká nejznámější česká dokumentaristka Helena Třeštíková. Sama na škole studovala na začátku normalizace, kdy byl výběr možných témat v porovnání s dneškem výrazně užší. Proslavily ji časosběrné dokumenty z 80. a 90. let o životních příbězích manželských párů, které se braly v 80. letech, nebo feťačky Katky. Apolena Rychlíková ze současné generace dokumentaristů je do určité míry protipólem Třeštíkové tematizující osobní příběhy. Autorka filmů Rodina, Hájek na zámku, Petr v podzámčí nebo Za Adolfa by žádní morgoši neměli žádný práva točí aktivistické komentáře k současným společenským problémům. O tom, jaké byly a jsou jejich generace, i o tom, že televize neustále vysílá dokumenty o Hitlerovi, jsme mluvily během Audioportu věnovaného tématu Mezigenerační dialog.

„Točit politická témata znamenalo točit propagandu, kterou slušní lidi nedělali, ještě se natáčely přírodovědecké dokumenty… Takže naše generace vyrostla na sociálních tématech a mně už to zůstalo,“ vzpomíná Helena Třeštíková na začátek 70. let, kdy ji přijali na FAMU. „Byla jsem tam jediná holka, pak tam byli 4 Tunisani, kteří pak zmizeli někde v tuniské televizi a už jsme je nikdy neviděli. Byl tam i jeden Čech, který zemřel, jeden, který emigroval, jeden pak dělal v televizi sportovní přenosy a jeden Polák, který spáchal sebevraždu, to byl můj ročník na FAMU,“ popisuje Třeštíková.

Současní studenti a absolventi FAMU, jejichž filmy se pravidelně objevují na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava a v posledních letech i v nominacích na České lvy (Show! Bohdana Bláhovce, K oblakům vzhlížíme Martina Duška), jsou podle Apoleny Rychlíkové především různorodou skupinou, kterou ale spojují některé společné projekty a možnost se vzájemně ovlivňovat.

První část rozhovoru se věnuje rozdílnému přístupu k tvorbě obou filmařek a všemu tomu, co je formovalo. Ve druhé části společně hodnotí Českou televizi a její programovou náplň nebo nedostatek žen ve veřejných funkcích. „Na dvojce je třetí říše rozebraná do posledního šroubečku, stále dokola se vysílají pořád Hitlerovi muži, Hitlerovy ženy, a až přežvýkáme třetí říši, tak se nenápadně objeví střípek, který vypovídá o naší současnosti,“ komentuje Helena Třeštíková a společně se shodují na tom, že ČT rezignovala na snahu logicky uspořádávat svůj program do pravidelných oken. „Vypadá to jako náhodně generovaná hra,“ říká Apolena Rychlíková. „Divák si nikdy nemůže být jistý, kdy si má televizi zapnout. Já bych ráda, abych se mohla spolehnout, že dejme tomu v úterý v 8 nemám nikam chodit, protože bude dobrý dokument,“ souhlasí Helena Třeštíková.

03369178.png

Apolena Rychlíková vyzdvihuje zapomenuté dokumentární cykly, jako jsou Nedej se nebo Náš venkov, které se stále vysílají a na jejichž tvorbě se často podílí autoři současné generace z FAMU. Právě tyto pořady tak docela překvapivě vymezují dobu, kdy se na ČT dá často vidět kvalitní autorský dokument.

V pětatřicetiminutovém rozhovoru došlo i na komentář starého sporu, který způsobilo Apolenino přání točit dokument o Václavu Havlovi, na facebooková přátelství a svobodu na dnešní FAMU.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka