A Place To Bury Strangers: Poklad vzešlý z mizérie života

A Place to Bury StrangersFoto: Press kit

Newyorští A Place To Bury Strangers se nám zařízli do srdcí už před dvěma lety svým nekompromisním debutem. Teprve teď ale strhávají vlnu pozornosti po celém světě díky vynikající desce Exploding Head. Ostatně my jsme ji nedávno měli, i coby Desku týdne.

A když jsme zjistili, že hrají v nedalekých Drážďanech, neváhali jsme a jednomu z nejmasivnějších zvuků současného rocku jsme devótně vystavili svá těla. Oliverovi Ackermannovi - lídrovi A Place To Bury Strangers - nastrčil mikrofon před koncertem Tomáš Turek a zde je výsledný rozhovor. 

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR! 

A Place to Bury Strangers - Exploding HeadFoto:  MUTE

Ačkoliv je vaše poslední deska Exploding Head zabalena ve stěně zvuku, na což už máte ochrannou známku, mám z ní ve výsledku pocit čistoty, jasnosti.
Bylo to záměr. Protože jsme odehráli spousty koncertů a byli dlouho na turné, postupně jsem se zamiloval do toho, jak jsme zněli naživo. Stále jsme se chtěli držet estetiky zvukové stěny, o čemž je naše tvorba především. Ale snažili jsme se album nahrát jako živou desku, kde spíš můžeš slyšet všechny jednotlivé prvky oproti snaze experimentovat se zvukem. Je tam tedy basa, bicí, kytary, vokál a nic jiného. Ano je to velmi čistá nahrávka. 

Stejně je ale někdy těžké soustředit se na strukturu písniček a chytit se nějakého motivu, protože nejdřív je člověk zahlcen zvukovou stěnou a až pak je postupně vstřebává. Vznikají tvoje písně tak, že je třeba dokážeš zahrát i na akustickou kytaru?
Nemám akustickou kytaru, takže písně na ní ani nevznikají. Melodie ale určitě píšu. Něco ti běží hlavou a chceš to zachytit nebo naopak úplně změnit. Někdy si je nejprve zahraju obyčejně na kytaru nebo se dají zahrát na klávesy, i když ty vlastně taky nepoužíváme. Melodie jsou pro mě tedy hodně důležité a na struktuře písní je spousta krásného. Myslím ale, že je důležitý nechat věci tak, že si vlastně nejsi nejprve úplně jistý, co posloucháš. A chci věci udělat svým způsobem bláznivý. A ať už je poslouchá kdokoliv, může si sám dosadit určité části, nebo to, co se pro něj uvnitř děje. 

A Place to Bury StrangersFoto:  www.jirijezek.cz

Pamatuješ si odkud tahle fascinace hlasitostí a zvukem pochází? Drží tě to odmalička?
Nevím, jestli od dětství. Stalo se to, když jsem se začal víc zajímat o hudbu, fascinovali mě experimentální věci. Lidé, kteří pracovali se zvukem a snažili se ho posunout jinam, než bylo zvykem. A když jsem poprvé dostal elektrickou kytaru a zesilovač, naprosto jsem se do toho zbláznil a přemýšlel jsem, co všechno s tím můžu udělat. Myslím, že jsem hlavně chtěl dělat něco zajímavého a vzrušujícího, aniž bych musel být nějakým kytarovým virtuózem. Jde spíš o soustředění na úplně jiný prvek toho, co to znamená hrát na kytaru. Sonic Youth nebo Dinosaur Jr. dělali hlavně nejrůznější hluky a přetavovali je v určité struktury, což je fantastický. Když jsem byl mladší, viděl jsem je několikrát na koncertě, a pokaždé jsem byl unešený. A jak čas plynul, poslouchal jsem spousty dalších věcí. Ovlivnily mě tuny různých kapel. 

Stali jste se svým způsobem obětí Pitchforku a blogerů, kteří jsou ale často velmi přelétaví. Kapel, které dneska znějí, jako The Velvet Underground před čtyřiceti lety, jsou mraky. V čem hledáš opěrný bod, aby ti neublížil nechtěný krátkodechý hype? Protože předpokládám, že A Place To Bury Strangers nejsou kapela na jednu sezónu, kdy frčí určitý trendy zvuk.
Snažím se nebrat vůbec žádný ohled na to, co lidé říkají a všechno kolem. Je to možná zajímavý, ale můj hlavní zájem je udržet naši hudbu tak nějak čistou. Vždycky jsme ji tvořili především pro sebe. Takže se nesnažíme horlivě získat dobrou recenzi na Pitchforku nebo kdekoliv jinde. Do určité míry na tom vůbec nezáleží. Je dobrý, když ti to umožní cestovat a dělat věci, ale já chci především tvořit hudbu, kterou chci slyšet. Je tedy pěkný, že náhodou některým lidem se dneska líbí to, co děláme, je to fantastický, ale i kdyby naší hudbu nikdo neměl rád, my ji bude dělat stejně. Myslím, že to taky drží naši hudbu a naši vizi čistější. 

Vydáváte teď u vydavatelství Mute, což byla, hlavně v minulosti, výjimečná platforma pro spoustu objevných umělců. Teď ale, co je pozřelo EMI, tam možná už taková umělecká svoboda není. Zároveň jste se stali členy rodiny festivalu All Tomorrow´s Parties, kde mi připadáte v přirozenějším prostředí. Nebo se mýlím?
Jo, je to úžasný. Jedním z důvodů proč jsme se upsali u Mute, po spoustě řečí s jinými vydavatelstvími, je, že rád pracuji s lidmi, kteří dělají indie labely. Je to většinou jeden člověk, který zkrátka miluje hudbu. Dělají to proto, že chtějí pomoct lidem nahrávat a vydávat hudbu, kterou mají rádi. A to je vzrušující, protože máš k dispozici někoho, kdo je stejně nadšený do muziky jako ty. A když jsem potkal lidi z Mute, ukázali se jako naprosto skvělí lidé a nechali nás dělat, cokoliv jsme chtěli, nikdo nás nenutil k ničemu, abychom něco vyhazovali a tak dál, což bylo skutečně fantastický. Jsou něco jako veliký indie label. Nejsme tedy u EMI, takže neexistuje žádný stres a podobně. 

A Place to Bury StrangersFoto:  www.jirijezek.cz

Je dobré slyšet, že u Mute ještě není všem dnům konec. Měl jsem pocit, že poslední pořádnou kapelou, kterou Mute upsali, byli Liars. Nedokážu si představit, jak těžký by to dneska měli třeba The Birthday Party.
Tohle nikdy nevíš. Přesně. Všechno tohle hodně záleží na čase a prostředí, ve kterým jsi. Když jsi mluvil o The Velvet Underground, kteří kdyby dneska přišli se stejnou deskou a nikdo by je před tím neslyšel, možná by jen zapadli do stávající hudby a nikdo by si neuvědomil, jak jsou úžasní. Ale protože s tím přišli tehdy, bylo to naprosto zlomové, protože vůbec nikdo nedělal něco ani trošku podobného jako oni. 

Co je pro tebe zlomového dneska?
Hodně věcí mě neustále uchvacuje, což ale neznamená, že si navždy udrží moji pozornost. Dan Deacon je myslím hodně v pohodě a udělal spoustu skvělých věcí. Potom Fuck Buttons, mám hodně rád jejich poslední desku. Někdy mě strhnou koncerty. Lightning Bolt jsou úžasní. Jeden koncert Animal Collective, který jsem viděl, byl parádní a to nejsem zrovna velkej fanoušek Animal Collective. Ale tenhle koncert byl skvělej, celej zvuk se neustále přetvářel, bylo to krásný a intenzivní. 

A Place to Bury StrangersFoto:  www.jirijezek.cz

Stejně zase mluvíme víceméně o rodině All Tomorrows Parties.
Jasně, je to tak, ale většina těch kapel začínala svým způsobem taky na undergroundové americké scéně. Jsou tu taky samozřejmě tuny kapel, o kterých nikdo neslyšel jako: Reading Rainbow nebo Corn And The Tung. Taky Flaming Eyballs jsou skvělí nebo Coathangers, Sisters...to všechno jsou kapely, o kterých ještě nikdo neslyšel, ale dělají skvělé věci na undergroundové scéně. Žiju v New Yorku a v domě, kde bydlím, je sál, který je ilegální, pořádáme tam koncerty a je to bláznivý a mám příležitost všechno tohle vidět a slyšet a je to fenomenální, ale ATP jsou skutečně lidé, kteří to rozjeli a pomohli věcem, aby se dali do pohybu. Od hraní v obývácích k něčemu většímu. 

I pro milovníka hudby je někdy únavný prohrabávat se vším tím balastem, který je na blozích a dávat šanci dalšímu "největšímu objevu" scény, protože často zjistíš, že je to šunt. Máš vlastní recept, jak filtrovat tyhle kvanta nový hudby, která je často jen odpadková?
Musíš mít prostě jen otevřený uši, a pokud tě něco osloví, hledat v té hudbě hlouběji. Taky mám spousty kamarádů, kteří jsou hluboce ponořeni do nejrůznější hudby a oni neustále nachází věci, které bych sám nenašel a naopak. Nejdůležitější je si o tom říct. Sám na internetu moc nejsem, ale je myslím skvělý, že si teď můžeš hned poslechnout kapelu, o který jsi ještě před chvílí nevěděl. A zároveň to maže hranice mezi slavnými a malými umělci. Je to fajn. 

Lidi dneska poslouchají hudbu z mp3 v komprimované kvalitě a často na naprosto mizerných bedničkách od počítače nebo dokonce notebooku. Myslím, že třeba vaší hudbě to vyloženě ubližuje. Samozřejmě, můžou si užít melodii, ale přijdou o komplexní obraz toho, co vlastně A Place To Bury Strangers jsou. Nevadí ti to?
Může to tak být. Pro mě to je dvojaká věc. Před lety byly empétrojky v mizerné kvalitě, ať už jsi byl kdekoliv. Takže jsem někdy poslouchal kapely na internetu a říkal si: "Pane jo! To zní skvěle! Je to syrový a pěkně špinavý, bláznivej rokenrol!". Tak jsem jim hned napsal, ať mi pošlou desku a jakmile jsem ji dostal, zjistil jsem, že je to krystalicky čistý. 

A byls zklamaný...
Přesně. Takže se můžeš vydat oběma cestami. 

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Deska týdne - A Place To Bury Strangers 

Vaše druhá deska zní vyhlazeněji než debut. Fanoušek by se mohl obávat, že další bude čistá už příliš.
To si nemyslím. Tahle deska byla nahraná hodně rychle a jsem moc spokojený, jak to vyšlo. Myslím, že nakonec skvěle. I když i pro mě sice možná zní příliš vyčištěně. Práce na Exploding Head byl velký proces učení. Naučil jsem se spoustu věcí o nahrávání. Postavil jsem si nějaké nové předzesilovače a kompresory, aby pro mě celý proces fungoval lépe doma. Ale s příští deskou chci jít ještě dál ve smyslu experimentu, alespoň co se týče intenzity hluku a tak. Bude zahrnovat některé prvky z tohoto alba, protože jsme se je právě naučili, ale cítím, že chci být ještě bláznivější, víc přes čáru. 

Mluvíme-li o tvém kutilství zvukových krabiček a tvé značce Death By Audio, je známo, že kromě jiných je používá The Edge z U2. A současní indie kids, kteří tvoří vaší fanouškovskou základnu, ať se ti to líbí nebo ne, mají U2 za dinosaury, velikáše a vlastně ztělesnění zla, protože jsou tak velcí. Jak to vnímáš ty?
Pro mě je to velká pocta. I když U2 můžou být pokládáni za statutární nebo cokoliv, jsou to určitě mistři svého oboru. Nikdo to nemůže popřít, ať už jejich hudbu má rád, nebo ne. U2 jsou skvělí v tom, co dělají. Jsou na vrcholu. Mám rád U2. Jsem poctěn, protože někdo, kdo je mistrem svého oboru, chce používat efekty, které jsem postavil, protože jsem si myslel, že zní dobře. Nejsem žádný elektrotechnický inženýr. Jsem samouk. Přečetl jsem spousty knih a vystavěl si tuhle společnost na kytarové pedály z ničeho. 

Víš jak je U2 používají?
Koupili si ode mě několik pedálů a teď s nimi jedou turné. A na poslední desce s nimi nahráli většinu písní, pokud vím. Je to bláznivý. Ty chceš, abych ti vyrobil pedál, že jo? 

Ne, nejsem hudebník. Všichni mi přišli příliš skvělí, než abych si myslel, že se do toho můžu pustit taky.
Ne, myslím, že to je taky skvělý. Někdy totiž svým způsobem lituju, že jsem se naučil hrát hudbu a stavět efekty. Protože tím to pro mě ztratilo původní tajemství. Takže když můžeš poslouchat hudbu, aniž by ses soustředil konkrétně na to, jak hrajou bicí, basa nebo kytara, je to jako v té situaci, kdy mě hudba začala zajímat, když jsi prostě hlavně zamilovaný do zvuku. A o to jde. Je to myslím cool nesledovat, co se tam děje technicky, a soustředit se na krásu celé té věci a dávat jí smysl. 

A Place to Bury StrangersFoto:  www.jirijezek.cz

Název desky, Explodující hlava, určitě neodkazuje jenom ke stěně zvuku, určitě je za tím víc.
Je to víc o tom, když je tvůj život zrovna skutečně mizernej. Nestojí za nic, mlátí s tebou hodně intenzivních pocitů a nedokážeš ustát to, co se děje. O tomhle je naše album. 

Vaše nová deska pomáhá posluchačům se z takových pocitů dostat, alespoň dočasně. Funguje to i pro tebe každý večer na pódiu, když ty písně hraješ?
Určitě. To je taky důvod, proč většinu z té hudby vůbec dělám a nahrávám. Jsem svým způsobem dost šťastný člověk, ale neustále se v životě dějí nějaké mizerné věci. Procházíš spoustou bolestí a všechny tyhle písně jsou většinou o časech, kdy procházíš těmihle intenzivními obdobími a většinou je to proto, že ti je mizerně. Psát písně, je něco jako terapie, a moct je pak poslouchat a propracovat s k.... 

V tuhle chvíli rozhovoru mi zkolabovalo nahrávání. Stejně bych vám už ale další povídání s Oliverem Ackermannem nepustil. Začalo být až příliš neprofesionálně osobní. Stejně jako je osobní hudba A Place to Bury Strangers. Tady se na masky nehraje. Pokud se téhle kapele poddáte, zvuk i emoce na vás vyhřeznout v takovém měřítku, že je stejně lepší se rovnou vzdát.