Apparat: Moderat je o kompromisech

Saschu se mi podařilo chytit po koncertě na kalifornském festivalu Lightning in a Bottle, kde byli Moderat hlavním tahákem nedělní noci. Jejich koncert s minimalistickými vizualizacemi měl naprosto jinou estetiku než zbytek festivalu a do tohoto blyštivého hippie prostředí přinesl těžkou nálož berlínské temnoty z Berghainu. I přesto (nebo možná právě proto) dokázali uhranout publikum, které zřejmě takové nekalifornsky exotické zpestření už potřebovalo.

Váš koncert na festivalu Lightning in a Bottle působil, že jste dovezli berlínskou temnotu do téhle barevné a veskrze pozitivní atmosféry. Cítíte nějaký rozdíl mezi hraním v Evropě a v Americe, možná specificky v Kalifornii?

Do této chvíle jsme tady hráli pouze 8 koncertů v klubech a musím uznat, že nebyly až tak rozdílné než v Evropě, což beru jako pozitivum. Cítili jsme se okamžitě jako doma, to je skvělé. Myslím, že je to poprvé, co to všechno parádně vyšlo, a teď se chceme vracet neustále. Ale festival Lightning in a Bottle je jiný, je to specifické místo. Jsem tu už potřetí a poprvé jsem se tu zaseknul, hrozně jsem se opil, spal v nějakém stanu, musel jsem změnit let, dal jsem si to jako celý balík, takže vím, o čem to je. Zbytek kapely nikdy na takovém americkém festivalu nebyl a bylo zajímavé sledovat, jak se jim to bude líbit, a myslím, že je to baví dost. V místě jako Spojené státy, které jsou plné pravidel a příkazů a kde se všichni musejí chovat spořádaně, je tohle pak jako takový malý ostrov svobody, kde si každý může dělat, co chce. A to se mi na tomhle festivalu opravdu líbí.

Pojďme se teď zaměřit na vaše nové album, III. Když se podíváš zpátky, je něco, co bys udělal jinak, anebo něco, co se fakt povedlo?

Víš, je náročné pracovat s dalšími dvěma lidmi, když každý z nich má svůj hlas a jiný názor, a zároveň je to demokratický proces, kde musíte neustále diskutovat. Ale myslím, že je to důvod, proč se nám daří. Je to taky určitý filtr, musí se to líbit každému z nás, každý z nás má jiný vkus a nakonec se musíme sejít na nejmenším společném jmenovateli toho všeho. To je často velmi malý prostor a trvá nám dost dlouho k němu dojít, ale podle mě to za to stojí, protože když se to nakonec líbí všem třem, může to znamenat, že se to bude líbit širokému publiku. Je to hodně o kompromisech a ty jsou součástí kapely Moderat.

Moderat ‎– III |foto: Monkeytown Records

Jak to ovlivňuje vaše sólové projekty?

Moderat je vlastně pro každého z nás skvělá příležitost udělat něco, co bychom si sami nedovolili ve svých sólových projektech. Myslím, že poslední album bylo celkem ovlivněné tím, že jsme v 80. a 90. letech všichni hodně poslouchali Depeche Mode. A nikdy jsme si nemohli dovolit tohle hrát na undergroundové techno scéně. Ale teď už si můžeme dovolit to, co já nazývám velkými gesty. A skvělé na tom je, že ani já, ani Modeselektor to ve svých projektech neděláme, takže já můžu dělat víc experimentální hudby a Modeselektor se mohou vrátit trochu k technu. V našich sólových projektech je pak víc prostoru pro kontrast.

A jak se cítíš v pozici hlavního zpěváka?

Teď už se cítím dobře, ale trvalo mi to. Dřív jsem se musel hodně opít, zrušit se, abych byl schopný vylézt na pódium, a teď jdu na stage úplně střízlivý a až potom si dám pár cigaret a piv, jako teď, to je taková moje odměna. Ale byla to opravdu dlouhá cesta… Nikdy jsem vlastně nebyl zpěvák a veškerá praxe se odehrávala na pódiu, což bylo pekelný, každý byl vlastně svědkem našeho vývoje. Na festivalech není vždycky nejlepší zvuk, dobrá zvuková zkouška, nejsou to prostě ideální podmínky a dřív mě to hodně znejišťovalo, ale dneska si řeknu: kašli na to, vylezu na pódium a prostě to odzpívám. Ale trvalo fakt pěkně dlouho k tomu dojít.

Vaše hudba je taneční záležitost do klubů, ale zároveň je tam cítit nezvykle silná vlna smutku nebo melancholie. Odkud se to bere?

To je jednoduché vysvětlit, protože to je zřejmě mnou. Vždycky jsem byl takový, mám rád melancholii v hudbě. Neznamená to, že jsem obecně smutný člověk, ale když jdu do studia, tam se s tím potýkám. Snažím se vyjádřit věci, které nejsem schopný ventilovat, když jsem mezi lidmi. Myslím, že právě melancholie je to, co přináším do našeho společného projektu. A pak tam máš Modeselektor, kteří jsou spíš zaměření na party hudbu, to se vzájemně tře a my musíme najít způsob, jak tohle všechno zkombinovat.

Když jsem projížděla vaše videoklipy, zůstaly mi v hlavě zejména Last Time a Running a ptala jsem se, co si za nimi asi představujete vy.

Na začátek musím říct, že už skoro patnáct let pracujeme s vizuální skupinou Pfadfinderei, oni stojí za většinou našich vizualizací i videoklipů. Většinou jim neříkáme, co mají dělat, možná jen pár takových dojmů, ale pak je to úplně na nich. Skvělý příklad je právě video k Bad Kingdom, kterou oni pochopili jako politickou skladbu – a podle toho natočili videoklip, ačkoliv skladba samotná ani tak politická není. Ale oni prostě přidají svoji perspektivu, což mám rád. Videoklip, který jsi zmínila, Last Time, je jiný případ. Je to vlastně něco, co se týká nás všech, všichni jsme z malých měst ve východním Německu, kde jsme vyrůstali jako teenageři. Setkávali jsme se na benzinkách, poslouchali hudbu z kazeťáku v autě, pili levný pivo a jedli hamburgery z mikrovlnky. A to video je takovou připomínkou těch časů. Ale většinou je to opravdu jejich úhel pohledu na naši hudbu, vizualizují ji.

A co videoklip Running, běžec v poušti…

Upřímně, já ani nevím. Já mám takovou svou představu o tom, co to video znamená.

Chceš se o to s námi podělit?

Je to vlastně politická skladba, což je trochu výjimka, protože na albu moc politických skladeb není, většina je dost introvertní. Měl jsem totiž před třemi lety nehodu na motorce a musel jsem několik měsíců ležet bez pohybu na gauči. V té době jsem si hodně přeskládal život a psal také hodně textů. Z toho vznikla většina skladeb na novém albu, kromě Running – ta byla ovlivněná současnou situací v Evropě a teď vlastně i v Americe, vlnou populistů, kteří rozhodují o masách lidí, kteří prostě musí pokračovat v cestě, ale nejsou to oni, kdo může rozhodnout, kterým směrem půjdou.