Beach House: Nehrajeme v halách pro peníze

28. srpen 2015

Stejně introvertně jako hudba dua Beach House, jejichž album Depression Cherry je aktuální Deskou týdne Radia Wave, působila v rozhovoru i zpěvačka dua Victoria Legrand. Nad každou otázkou dlouze přemýšlela a poté tiše a pomalu odpovídala. O první dekádě fungování kapely, o nové, páté řadovce i o tom, jak s introvertní muzikou zaujmout na festivalech a ve velkých koncertních halách.

Minulý rok to bylo deset let, kdy Beach House vznikli. Oslavili jste nějak toto výročí?Abych se ti přiznala, tak jsme tohle výročí úplně zasklili.

Vy jste úplně prošvihli vaše kulatiny?Jo, jo. My jsme úplně zazdili na naše výročí. (smích) Zrovna jsme dělali na letošní desce. Takže můžeme brát Depression Cherry za dítko našeho výročí.

03456299.jpeg

Když už jsme nakousli téma výročí, ta často svádí k jistému ohlédnutí zpátky. Co bys zpětně označila za výrazné milníky první dekády fungování Beach House?Nechci být nostalgická, ale když se podívám nazpátek, tak vidím hromadu nevinnosti, mládí, lásky… Ale hlavně té nevinnosti.

Takže se dá říct, že budoucnost už bude víc o realitě, míň o čistých ideách?Spíš bych řekla, že bude vycházet z našich nasbíraných zkušeností. Na druhou stranu se bude víc zanořovat do podstaty témat, která jsme dosud pouze naznačili nebo popsali. Nebude temnější, spíš obohacená o zážitky, které nám bylo dopřáno prožít. Je úplně jiná situace, když do něčeho vstupuješ, nemáš jedinou zkušenost, o kterou by ses mohl opřít. Pouze představy, které se ale můžou poměrně výrazně lišit od reality. Po deseti letech máš možnost řadu věcí mnohem přesněji zachytit.

Čtěte také: Deska týdne: Depresivní Beach House jedou na autopilota

Promo materiály popisují novou desku Beach House jako jistý návrat k jednoduchosti. Jak bys ji popsala ty sama?Osobně bych slovo jednoduchost nepoužila, protože proces vzniku nahrávek je v podstatě pořád stejný. Spíš bych ho vyměnila za přirozenost. Stále jsme to my dva, Alex a já, kdo stojí za hudbou Beach House. A s námi pár hudebních nástrojů plus bicí automat. Stále se snažíme obnažovat kořeny nápadů, základní ingredience hudebních postupů a nálad naší muziky. Nemám pocit, že bychom sahali do jiné ošatky postupů a inspirací, přesto máš pravdu, že návrat jednoduchého bicího automatu nám dal mnohem větší svobodu vyjádřit přesně to, co jsme chtěli. Takže ještě jednou, pojďme slovo jednoduchost vyměnit za jiné: přirozenost.

Dá se nová deska brát taky jako jistý návrat domů, do míst, ze kterých jste před lety vyšli?Miluju, když publicisté píšou o muzice. Žádný výklad není špatný. Každý se snaží poeticky opsat to, co v písničkách nachází. Třeba desku Bloom měla spousta hudebních publicistů za depresivní výpověď, za jistý druh útěku z temných prostor. Přitom já to tak rozhodně necítila. Je to pochopitelné – jsem autorka, dívám se na písničky z jiného úhlu. Přesto mi tyto výklady přijdou užitečné, inspirující. Takže abych to shrnula, rozhodně nejsi mimo. (smích)

Co symbolizuje čistý rudý obal desky?Neměli jsme žádný nápad, jak by měl obal novinky vypadat. Dokonce se s kolekcí neasociovala žádná konkrétní barva. Nakonec přišel nápad na nachovou červeň, která může připomenout například atmosféru a styl obalů desek ze 70. let. Velmi rychle jsme přijali tento nápad za svůj. Těžko se vysvětlují konkrétní důvody, ale jsme s výslednou podobou přebalu spokojeni.

U desky Teen Dream jste ke každé písničce natočili vizuální doprovod. Co video a nová deska? Nemáme pocit, že bychom ho měli za každou cenu vyrobit. Vizuální doprovod písničky jako by v našich očích začal ztrácet smysl. Když jsem vyrůstala v první polovině devadesátek, bylo to něco jiného. Pokud člověk nevyrobil klip, o desce se automaticky nedozvěděla hromada lidí. To ale není případ dneška. Doby, která je ovládaná internetem. Vydavatelství navíc už ve většině případů nepodporují vznik klipů, a proto je hudební scéna zaplavována podprůměrnými vizuálními doprovody bez výrazných nápadů. Často i řemeslně velmi primitivně zpracovanými.

03456300.jpeg

Často v rozhovorech opakujete, jak je pro vás podstatné, abyste s deskou byli spokojeni především vy sami. Jak tedy zpracováváte reakce na vaši hudbu od posluchačů?Od posluchačů přijímáme hromadu emocionálních, většinou povzbudivých reakcí, abychom pokračovali v tom, co děláme. Já věřím, že energie se má přenášet z člověka na člověka. Věřím tomu, že když stvoříš cokoliv, za čím si stoprocentně stojíš, člověk na druhé straně to pozná. Stejnou schopnost mají i zvířata. Disponují jistým mimoslovním vnímáním pocitů, které na náš útočí a které nás ovlivňují. Takže abych se vrátila zpět, jsme vděční za to, že posluchači reagují na naši hudbu. Otevírají se se svými pocity. Jsou schopni je popisovat. Často i formou výtvarného umění. Hudba má v tomto ohledu neskutečnou sílu.

Beach House vznikli v Baltimoru. Vy tu dodnes žijete. Jak se obtiskla tato skutečnost do hudby kapely?Určitě podvědomě. Nikdy jsme nenapsali skladbu o tomto městě, ani to nemáme v plánu. Přesto nám tohle město dalo hrozně moc. Možnost natočit pět desek, poznat velké množství přátel, a co nejvíc, dalo nám pocit, že jsme tady opravdu doma.

Čtěte také: Deska týdne: Nuda v Baltimoru. Kouzlo Beach House definitivně vyprchalo

V řadě rozhovorů říkáte, že vám není blízké hraní v halách, že vaše hudba patří do menších klubů. Jak to tedy řešíte, když popularita Beach House neustále roste?Máš pravdu, že teď musíme hrát často ve velkých halách. Ty s sebou přináší často nebezpečí, že zvuk v hledišti nebude všude nejlepší, že se nepodaří navázat tak intimní kontakt s publikem, a řadu dalších potencionálních problémů. Na druhou stranu, my nehrajeme v halách pro peníze, ale protože nechceme nechávat naše fanoušky stát nešťastné venku před vyprodaným klubem. Navíc není hala jako hala. V některých vystupujeme opakovaně a koncert se vždy vydaří. To je stejné jako s festivaly. Tam taky často představuješ hudbu pro velké množství posluchačů, často tisíce fanoušků různorodé hudby, a jsou časté případy, kdy k příjemnému navázání publika dojde velmi jednoduše.

02623991.jpeg

Jste kapela, která se při tvorbě písniček nejdřív chytá nálady, poetického obrazu, prostě unikátní atmosféry, nebo vytváří skladby na základě útržků harmonických postupů, jamováním, nebo dokonce skládáním od stolu?Jsme písničkáři. To bych zdůraznila na prvním místě. Melodická či rytmická torza budoucích písniček ale plníme silnými hnutími mysli. Napínáme je zevnitř vzpomínkami, úvahami vycházejícími z toho, co jsme sami prožili nebo nám bylo jakkoliv zprostředkováno. Způsob, jak potom písnička dosáhne svého finálního tvaru, je pokaždé jiný. Když se nad tím zamyslím, snažíme se často nevědomky vyvažovat momentální volné hudební i textové asociace s jistým řemeslným vybavením, které oba máme.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.